Július Ďuriš
Július Ďuriš | |
---|---|
Čs. ministr zemědělství | |
Ve funkci: 4. dubna 1945 – 10. září 1951 | |
Nástupce | Josef Nepomucký |
Čs. ministr lesů a dřevař. průmyslu | |
Ve funkci: 31. ledna 1953 – 14. září 1953 | |
Předchůdce | Marek Smida |
Nástupce | Marek Smida |
Čs. ministr financí | |
Ve funkci: 14. září 1953 – 20. září 1963 | |
Předchůdce | Jaroslav Kabeš |
Nástupce | Richard Dvořák |
Předseda 10. Sboru pověřenců | |
Ve funkci: 11. září 1951 – 31. ledna 1953 | |
Předchůdce | Karol Bacílek |
Nástupce | Rudolf Strechaj |
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného NS, Národního shromáždění ČSR a ČSSR | |
Ve funkci: 1945 – 1963 | |
Poslanec Slovenské národní rady | |
Ve funkci: 1945 – 1946 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSS (KSČ) |
Narození | 9. března 1904 Rovňany Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. února 1986 (ve věku 81 let) Praha Československo Československo |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | spisovatel, ekonom a politik |
Ocenění | Čestné občanství Moravských Budějovic (1946) Čestné občanství města Blovice Řád republiky velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
Commons | Július Ďuriš |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Július Ďuriš (9. března 1904 Rovňany – 18. února 1986 Praha) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, respektive KSČ, poválečný ministr zemědělství a ministr financí.
Životopis
Mládí, studium a předválečná činnost
Ve 20. letech v Praze studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1927 vstoupil do KSČ.[1][2] Na přelomu 20. a 30. let pak studoval i na Vysoké škole politických, ekonomických a společenských věd v Paříži. Redigoval tehdy časopis Rovnost, vydávaný pro československé dělníky ve Francii. Pro své politické aktivity v komunistickém hnutí ale byl z Francie vypovězen. Působil pak na Slovensku jako komunistický organizátor a novinář.[2]
V odboji za druhé světové války
Od roku 1938 byl společně s Kolomanem Moškem a Karolem Bacílkem členem ilegálního vedení komunistické strany na Slovensku. Po potlačení Slovenského národního povstání, začátkem roku 1945 byl společně s Viliamem Širokým vězněn v Bratislavě a hrozilo jim, že se dostanou do rukou gestapa. Podařilo se jim utéct, podle některých pramenů i díky pomoci tehdejšího předsedy vlády dr. Štefana Tisa.[3][4] Podle jiného zdroje byl vězněn po celé období let 1941–1945.[2] Po rozsudku byl ve vězení krajského soudu v Bratislavě. Od května do září 1943 tu byl jeho spoluvězněm další významný představitel slovenského komunistického odboje, Ján Púll. Na Ďuriše vzpomínal později jako na člověka s nelehkou povahou, ve které se objevovaly rysy panovačnosti, bezohlednosti a tvrdosti. Zároveň si ho ale vážil jako profesionálního revolucionáře a marxisty.[5]
Právník Anton Rašla s vazbami na odboj zase, podle vzpomínek Ladislava Šimoviče, vyčítal Ďurišovi lehkomyslnost, se kterou prováděl za války své ilegální aktivity. V době slovenského státu, když po Ďurišovi pátrala tajná policie, mu Rašla opatřil tajný byt. Ďuriš potom ale nedodržoval pravidla konspirace a pobytu. Své následné zatčení si tak měl zavinit zčásti sám.[5]
Vrchol politické kariéry po roce 1945
Od 4. dubna 1945 byl ministrem zemědělství ve vládě Zdeňka Fierliengera, první československé vládě na osvobozeném území. Ministrem zemědělství zůstal v následující druhé vládě Zdeňka Fierlingera a udržel se zde i po únorovém převratu v první i druhé vládě Klementa Gottwalda a vládě Antonína Zápotockého, která nastoupila po Gottwaldově zvolení prezidentem republiky. Funkci zastával nepřetržitě až do 10. září 1951.[6]
V této politické funkci se v poválečných letech podílel na pozemkové reformě a přidělování půdy konfiskované Němcům, Maďarům, kolaborantům a zrádcům. Významně se podílel na komunistickém volebním úspěchu na českém venkově v roce 1946.[2] 4. dubna 1947 vyhlásil Ďuriš na schůzi okresní organizace Jednotného svazu českých zemědělců v Hradci Králové program masivní změny vlastnictví půdy (tzv. Hradecký program). Měl dokončit a překonat prvorepublikovou pozemkovou reformu. Mělo dojít k parcelaci pozemkové držby nad 50 hektarů, zavést jednotnou zemědělskou daň, celostátní systém pojištění zemědělců, nové úvěrové podmínky a podpořit mechanizaci.[7] V této době se v souladu s linií KSČ vyslovoval proti násilné kolektivizaci po sovětském vzoru. Naopak podporoval vznik široké vrstvy nových samostatných zemědělců. Po únorovém převratu ovšem již roku 1949 začal coby ministr tlačit na zakládání jednotných zemědělských družstev.[2]
Po odchodu z československé vlády přešel na post předsedy slovenského Sboru pověřenců, jímž byl od 11. září 1951 do 31. ledna 1953.[8]
Do centrální vlády se vrátil 31. ledna 1953, kdy byl jmenován ministrem lesů a dřevařského průmyslu.[9] Funkci zastával do 14. září 1953. Následně přešel na významný vládní post. Od 14. září 1953 do 20. září 1963 byl ministrem financí v první, druhé i třetí vládě Viliama Širokého.[10]
Zastával i významné stranické funkce. V období let 1945–1954 byl členem Ústředního výboru KSS a v letech 1945–1953 i členem předsednictva ÚV KSS. 8. dubna 1945 byl rovněž zvolen členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ a XII. sjezd KSČ. Z ÚV KSČ byl odvolán v září 1963. Od září 1945 do června 1954 byl členem předsednictva ÚV KSČ a v roce 1948 i členem užšího předsednictva ÚV KSČ.[11]
Dlouhodobě zasedal i v zákonodárných sborech.[12] V srpnu 1945 byl delegáty národních výborů zvolen za poslance Slovenské národní rady. Zasedal zde do roku 1946.[13] Slib složil na 14. schůzi SNR, 26. listopadu 1945.[14]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění.[15] V parlamentních volbách roku 1946 byl za KSS zvolen do Ústavodárného Národního shromáždění. Ve volbách roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění[16] a opět i ve volbách roku 1954 (obvod Košice-venkov I).[17] Ve volbách roku 1960 byl zvolen opětovně, nyní do Národního shromáždění Československé socialistické republiky, nyní za volební obvod Jihomoravský kraj. Na poslanecký mandát rezignoval 20. září 1963.[18]
V roce 1955 mu byl udělen Řád republiky.[11] Ladislav Šimovič, československý diplomat a státní úředník, na Ďuriše vzpomínal zpětně v roce 2005 jako na člověka, který měl v poválečné době pověst nedůvěřivého, podezřívavého a neústupného politika, který často tvrdě prosazoval své názory a byl přísným nadřízeným. Například politik Ján Čech ztratil po neshodách s Ďurišem post předsedy Osidlovacího úřadu a později poslán do Prahy na méně významnou úřednickou pozici. Politička Gertruda Sekaninová-Čakrtová zase uváděla Ďuriše jako nepřímého viníka sebevraždy jejího manžela. Kazimír Čakrt pracoval jako úředník na ministerstvu financí a byl vyšetřován v souvislosti s údajnou špionáží a finančních machinacích, kterých se měl dopustit jeho bratranec Jan Čakrt. Ďuriš se ho nikdy nezastal. Blízkým Ďurišovým spolupracovníkem na ministerstvu byl jeho osobní tajemník Frico Hemelka.[5]
Nucený odchod z politiky
Jeho politická kariéra skončila náhle roku 1963, kdy byl pro spory s prezidentem Antonínem Novotným odvolán ze všech funkcí. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ pro podporu politiky pražského jara.[2] Tehdy se s ním sblížil Ladislav Šimovič, rovněž postižený normalizačními čistkami, který vzpomínal, že v této době Ďuriš působil zcela jiným dojmem než dříve jako mocný ministr. Zajímal se o politickou situaci, poslouchal vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky (maďarskou redakci, jejíž vysílání nebylo rušeno). Názorově trval na reformách z roku 1968. V 70. letech se nepřipojil k Chartě 77, ale její prohlášení sledoval a komentoval. Ostře nesouhlasil s politikou Gustáva Husáka, naopak sebekriticky hodnotil své postoje vůči Vladimírovi Clementisovi, jenž byl počátkem 50. let popraven. Vcelku ale svou roli v totalitní politice 50. let upozaďoval. Mezi nepočetný okruh lidí, kteří se s ním tehdy stýkali, patřili třeba Gertruda Sekaninová-Čakrtová, bývalí náměstci Bohumil Sucharda a Leopold Lér, národní umělkyně Julie Horová nebo lékař z Krče Oskar Topol. V posledních letech, po smrti manželky Ely, kdy trpěl zhoršující se nemocí, ho navštěvovali Ladislav Šimovič a Ján Púll.[5]
Zemřel 18. února 1986 v Praze (v nemocnici v Krči[5]) a urna s jeho popelem je uložená v hrobě v rodných Rovňanech.[19] Ladislav Šimovič a Ján Púll byli vykonavateli jeho závěti a organizovali pohřeb i uložení urny v Rovňanech. Tři dny po jeho úmrtí prohledala Státní bezpečnost Ďurišův byt.[5]
Odkazy
Reference
- ↑ Ďuriš na vlada.cz
- ↑ a b c d e f kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 92.
- ↑ [1]
- ↑ [2][nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f ŠIMOVIČ, Ladislav: Z nepublikovaných vzpomínek [online]. listy.cz [cit. 2015-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-13.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 609–611.
- ↑ hradecký program [online]. totalita.cz [cit. 2015-01-24]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625–626.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 611.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 611–613.
- ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Július Ďuriš [online]. psp.cz [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/012schuz/s012001.htm
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/014schuz/s014001.htm
- ↑ jmenný rejstřík [online]. psp.cz [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. psp.cz [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. psp.cz [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. psp.cz [cit. 2015-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Hirtorie obce Rovňany. www.rovnany.ocu.sk [online]. [cit. 2009-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-18.
Literatura
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 135.
- KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Julius Ďuriš, s. 111–115.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 268.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot–Dvo. Praha: Libri, 2011. 339–466 s. ISBN 978-80-7277-451-7. S. 436–437.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Július Ďuriš na Wikimedia Commons
- Osoba Július Ďuriš ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Július Ďuriš
- Ďuriš na Totalita.cz
- Zápis z výslechu J. Ďuriše[nedostupný zdroj]
První vláda Zdeňka Fierlingera / Košická vláda | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 4. dubna 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 4. dubna 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Josef David (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Jaroslav Stránský (ministr spravedlnosti, ČSNS) • Jan Šrámek (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
Druhá vláda Zdeňka Fierlingera / Vláda Národní fronty | |
---|---|
Ministerský předseda | Zdeněk Fierlinger (jmenován 6. listopadu 1945, ČSSD) |
Členové v den jmenování vlády 6. listopadu 1945 | Bohumil Laušman (ministr průmyslu, ČSSD) • Václav Majer (ministr výživy, ČSSD) Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády, DS) • Vavro Šrobár (ministr financí, DS) • Ivan Pietor (ministr vnitřního obchodu, DS) • Ján Lichner (státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, DS) • Klement Gottwald (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Václav Nosek (ministr vnitra, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (ministr školství a osvěty, KSČ) • Václav Kopecký (ministr informací, KSČ) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (ministr zemědělství, KSS) • Jozef Šoltész (ministr ochrany práce a sociální péče, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) • Jaroslav Stránský (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (ministr zahraničního obchodu, ČSNS) • Prokop Drtina (ministr spravedlnosti, ČSNS) • František Hála (náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (ministr pošt, ČSL) • Adolf Procházka (ministr zdravotnictví, ČSL) • Jan Masaryk (ministr zahraničních věcí, nestraník) • Ludvík Svoboda (ministr národní obrany, nestraník) • Antonín Hasal (ministr dopravy, nestraník) • Mikuláš Ferjenčík (státní tajemník v ministerstvu národní obrany, nestraník) |
Veškeré vládní strany byly součástí Národní fronty. Vládní politika vycházela z Košického vládního programu. |
První vláda Klementa Gottwalda | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Klement Gottwald (jmenován 2. července 1946, KSČ) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 2. července 1946 | Zdeněk Nejedlý (ochrana práce a sociální péče, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Antonín Zmrhal (vnitřního obchodu – demise 3. prosince 1947, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jan Masaryk (zahraničí, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, nestraník) • Jan Šrámek (Náměstek předsedy vlády, ČSL) • František Hála (pošty, ČSL) • Adolf Procházka (zdravotnictví, ČSL) • Alois Vošahlík (technika, bez portfeje – zemřel 8. srpna 1946, ČSL) • Ján Ursíny (náměstek předsedy vlády – odvolán 25. listopadu 1947, Demokratická strana) • Ivan Pietor (doprava, Demokratická strana) • Ján Lichner (Státní tajemník v ministerstvu zahraničního obchodu, Demokratická strana) • Mikuláš Franek (sjednocení zákonů, Demokratická strana) • Petr Zenkl (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Hubert Ripka (zahraniční obchod, ČSNS) • Jaroslav Stránský (školství a osvěta, ČSNS) • Prokop Drtina (náměstek předsedy vlády, ČSNS) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády – zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Bohumil Laušman (průmyslu - zproštěn 25. listopadu 1947, ČSD) • Václav Majer (výživy, ČSD) • Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSS) • Július Ďuriš (zemědělství, KSS) • Vladimír Clementis (státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí, KSS) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||
Kurzívou jsou označeni ministři, kteří podali demisi k 25. únoru 1948. |
Druhá vláda Klementa Gottwalda | ||||
---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Klement Gottwald (jmenován 25. února 1948, KSČ) | |||
Členové v den jmenování vlády 25. února 1948 | Viliam Široký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Antonín Zápotocký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Bohumil Laušman (náměstek předsedy vlády, ČSD) • Jan Masaryk† (zahraniční – zemřel 10. března 1948, nestraník) • Ludvík Svoboda (obrana, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod, KSČ) • Václav Nosek (vnitro, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost, KSČ) • Václav Kopecký (informace, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (průmysl, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika, ČSS) • Ludmila Jankovcová (výživy, KSČ) • Alois Neuman (pošty, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů, Strana slobody) | |||
Členové jmenovaní později |
| |||
†podrobně smrt Jana Masaryka |
Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 15. června 1948 | Viliam Široký (náměstek předsedy vlády do 21. března 1953, KSČ) • Zdeněk Fierlinger (náměstek předsedy vlády do 14. září 1953, KSČ) • Ján Ševčík (náměstek předsedy vlády do 29. května 1952, SSO) • Vladimír Clementis¹ (zahraničí do 18. března 1950, KSČ) • Ludvík Svoboda (obrana do 25. dubna 1950, KSČ) • Antonín Gregor (zahraniční obchod do 2. prosince 1952, KSČ) • Václav Nosek (vnitro do 14. září 1953, KSČ) • Jaromír Dolanský (finance do 5. dubna 1949, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (školství a osvěta do 31. ledna 1953, KSČ) • Alexej Čepička (spravedlnost do 25. dubna 1950, KSČ) • Václav Kopecký (informace do 31. ledna 1953, KSČ) • Augustin Kliment (průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952, KSČ) • Július Ďuriš (zemědělství do 10. září 1951, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Alois Petr (doprava do 14. prosince 1951, ČSL) • Evžen Erban (sociální péče do 8. září 1951, KSČ) • Ludmila Jankovcová (výživa, KSČ) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (technika do 20. prosince 1950, ČSS) • Alois Neuman (pošty, od 30. dubna 1952 spojů, ČSS) • Vavro Šrobár (sjednocení zákonů do 6. prosince 1950, Strana slobody) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
¹podrobně proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským |
Ministři financí Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | Alois Rašín, Cyril Horáček, Kuneš Sonntag, Karel Engliš, Vladimír Hanačík, Augustin Novák, Alois Rašín, Bohdan Bečka, Karel Engliš, Bohumil Vlasák, Karel Engliš, Karel Trapl, Emil Franke (jako správce), Josef Kalfus, Emil Franke (jako správce), Josef Kalfus |
Druhá republika (1938–1939) | |
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | |
Exilové vlády (1939–1945) | |
Třetí republika (1945–1948) | |
Komunistický režim (1949–1989) | Jaromír Dolanský, Jaroslav Kabeš, Július Ďuriš, Richard Dvořák, Bohumil Sucharda, Rudolf Rohlíček, Leopold Lér, Jaromír Žák, Jan Stejskal, Václav Klaus |
ČSFR (1990–1992) |
Ministři zemědělství Československa | |
---|---|
Ministři zemědělství první československé republiky (1918–1938) | |
Ministři zemědělství druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři zemědělství exilových vlád Československa (1942–1945) | |
Ministři zemědělství poválečného Československa (1945–1968) | Július Ďuriš • Josef Nepomucký • Jindřich Uher • Marek Smida • Vratislav Krutina • Michal Bakuľa • Lubomír Štrougal • Vratislav Krutina • Jiří Burian • Karel Mestek • Josef Borůvka |
Federální ministři zemědělství Československa (1969–1990) | Koloman Boďa • Bohuslav Večeřa • Josef Nágr • Miroslav Toman • Jaromír Algayer • Oldřich Burský • Rudolf Kutnar |