Juraj Slávik

JUDr. Juraj Slávik
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Ministr zemědělství
Ve funkci: 1926 – 1926
Předchůdce	Milan Hodža
Nástupce	Otakar Srdínko
Ministr unifikací
Ve funkci: 1926 – 1926
Předchůdce	Ivan Dérer
Nástupce	Milan Hodža
Ministr vnitra
Ve funkci: 1929 – 1932
Předchůdce	Jan Černý
Nástupce	Jan Černý
Stranická příslušnost
Členství	SNaRS agrární strana
Narození	28. ledna 1890 Dobrá Niva Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. května 1969 (ve věku 79 let) Washington, D.C. USA USA
Děti	Dušan Slávik, Tatjana Sláviková-Urbanová, Juraj Ludevit Jan Slavik
Příbuzní	otec Ján Slávik (1855–1934) bratr Ján Slávik in memoriam(1886–1953) švagr Ľudovít Ruhman
Profese	novinář, advokát, politik, diplomat, básník a překladatel
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy in memoriam (1992)
Commons	Juraj Slávik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juraj Slávik, pseudonymem Neresnický, (28. ledna 1890 Dobrá Niva u Zvolenu – 30. května 1969^[1][2] Washington, D.C., USA) byl slovenský právník a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění, ministr československých vlád a velvyslanec. Závěr života strávil v americkém exilu.

Životopis

Absolvoval právnická studia v Budapešti a dalších zahraničních univerzitách a začal se angažovat v mládežnickém hnutí.

Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.^[3]

Po vzniku samostatného Československa se stal členem vedení agrární strany na Slovensku. Po bolševickém vpádu na Slovensko roku 1919 byl jmenován vládním komisařem pro východní Slovensko a v letech 1922–1928 byl županem v Oravské župě a Košické župě. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.^[4] za slovenský klub (slovenští poslanci se dosud nedělili podle stranických frakcí)^[5]

Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS).^[3] Po sloučení SNaRS s českými agrárníky vznikla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, v níž se dále angažoval.

Zastával i vládní funkce. V druhé vládě Jana Černého byl roku 1926 ministrem zemědělství a ministrem unifikací, v druhé vládě Františka Udržala v období let 1929–1932 ministrem vnitra.

Zastával protikomunistické postoje, což se projevilo např. tvrdými policejními zákroky proti komunistickým demonstracím. Stal se místopředsedou Československé obce sokolské a předsedou Aeroklubu. Počátkem roku 1936 byl krátce předsedou Klubu československých turistů, když na tomto postu vystřídal dr. Emanuela Hrubého.^[6] V letech 1936–1939 byl jmenován velvyslancem Československa ve Varšavě. Místo něj se předsedou turistů stal na dalších 10 let dr. Pavel Pávek.

Profiloval se jako stoupenec Československa a po vypuknutí války se zapojil do činnosti exilu. Jako jeden ze tří významných velvyslanců Československa slovenského původu odmítl uznat platnost okupace Čech a Moravy a mimo jiné na jeho postoji československý exil založil teorii právní kontinuity existence ČSR. Jeho švagrem byl Ľudovít Ruhman (uváděn i jako Ľudovít Rumann) – ředitel Slovenského domu v Praze, který během války působil jako spojka mezi exilem, odbojem i oficiálními místy Slovenského státu.^[7]

V letech druhé světové války žil Slávik v exilu. Byl členem jak pařížského Národního výboru, po pádu Paříže členem obou exilových vlád v Londýně.

Po skončení války v letech 1945–1948 byl jmenován československým vyslancem v USA (Washington). Po únorových událostech roku 1948 se rozhodl v zahraničí zůstat. Byl spoluzakladatelem exilové Rady svobodného Československa.^[8].O svém životě napsal knižně vydané vzpomínky v roce 1955 (Moja pamäť – živá kniha) a byl také autorem několika politologických prací.

Syn z prvního manželství s Karolou Štefanovičovou Dušan Slávik (1922–1992) se stal právníkem a poválečným politikem, po roce 1948 byl politicky pronásledovaný a vězněný.^[9] Dalšími potomky byla dcera Tatjana Sláviková-Urbanová (1919-2006), z druhého manželství s Margitou Ruhmanovou-Slávikovou pak Juraj Ludevit Jan Slavik (1929-2022).

Odkazy

Reference

Literatura

• KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Juraj Slávik, s. 73–74. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Slávik na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juraj Slávik
• http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=s&start=44 Archivováno 23. 8. 2017 na Wayback Machine.