Paolo Conte

Paolo Conte
Základní informace
Narození6. ledna 1937 (87 let)
Asti, Itálie
Žánryjazz, šanson, pop
PovoláníZpěvák-textař, hudebník
Nástrojeklavír, hlas, marimba a Kazoo
VydavatelRCA Italiana
Oceněnírytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1999)
rytíř Řádu umění a literatury (2001)
čestný doktor Maceratské univerzity (2003)
PříbuzníGiorgio Conte (sourozenec)
Alberto Conte (bratranec)
Webwww.paoloconte.it
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Paolo Conte (* 6. ledna 1937) je italský zpěvák, klavírista a skladatel proslulý díky svému nezaměnitelně zvučnému hlasu. Jeho skladby jsou svou atmosférou podobné hudbě frankofonních zpěváků (jako například Jacques Brel nebo Georges Brassens) a mají mnohdy lehce melancholické texty.

Biografie

Svou kariéru začal jako doprovodný hráč na vibrafon v místních kapelách (Saint Vincent Jazz Festival). Brzy začal skládat se svým bratrem Giorgio Conte, později pak sám své vlastní písně. Sólovou kariéru začal v roce 1974 vydáním LP, jehož název byl prostě Paolo Conte. Od té doby vydal přes dvacet dlouhohrajících alb, k nejvýznamnějším patří Un gelato al limon, Appunti di viaggio, dvojalbum Aguaplano či v roce 1990 deska Parole D'Amore Scritte a Macchina, která se těšila značnému úspěchu v celé Evropě. Oficiálně vydaná kompilace největších hitů nese název The Best of Paolo Conte.

Některé z jeho skladeb byly použity ve filmech, například píseň "Come Di" ve snímku Mickovy modré oči (1999), "Vieni via con me" ve Francouzský polibek (1995) , Recept na lásku (2001), Bombakšeft (2002), "Sparring Partner v ''5x2" a "Fritz" v reklamě na Coca Colu, která byla široce vysílána v amerických kinech na začátku roku 2006.

Jeden z jeho největších hitů Azzurro (1968, interpretovaný A. Celentanem a později mnohými dalšími umělci) byl "přivlastněn" oddanými fanoušky italské fotbalové reprezentace a nazýván "gli azzurri" a stal se jakousi neoficiální "hymnou" mistrovství světa ve fotbale roku 2006.

Diskografie

  • Paolo Conte (1974)
  • Paolo Conte (1975)
  • Un gelato al limon (1979)
  • Paris milonga (1981)
  • Appunti di viaggio (1982)
  • Paolo Conte (1984)
  • Concerti (1985, live)
  • Aguaplano (1987, dvojalbum - japonská verze byla vydána na dvou samostatných CD, druhé pod názvem Jimmy Ballando)
  • Paolo Conte Live (1988, live)
  • Parole d'amore scritte a macchina (1990)
  • Wanda, stai seria con la faccia ma però (1992, compilation)
  • '900 (1992)
  • Tournée (1993 live)
  • Una faccia in prestito (1995)
  • The best of Paolo Conte (1996, compilation)
  • Tournée 2 (1998 live)
  • Razmataz (2000)
  • Reveries (2003, compilation)
  • Elegia (2004)
  • Paolo Conte Live Arena di Verona (2005, live)
  • Wonderful (2006, compilation)
  • Psiche (2008)
  • Nelson (2010)

Odkazy

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Conte na Wikimedia Commons
  • Oficiální webové stránky
  • Biografie Paola Conte na serveru www.swonderful.net
Nositelé ceny Premio Tenco
Pro hudebníka
Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023)
Pro kulturní osobnost
Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023)
Autoritní data Editovat na Wikidatech