Karl Heinold
JUDr. Karl Heinold | |
---|---|
Karl Heinold jako místodržitel na Moravě (1915, portrét ze sbírek Archivu města Brna) | |
14. a 16. Moravský místodržitel | |
Ve funkci: 3. prosince 1915 – 30. října 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Předchůdce | Oktavian Regner von Bleyleben |
Nástupce | monarchie zrušena, Jan Černý jako přednosta prezidia místodržitelství |
Ve funkci: 1908 – 1911 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Hermann Anton von Pillersdorff (pověřen správou) |
Nástupce | Oktavian Regner von Bleyleben |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 30. listopadu 1915 – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
22. ministr vnitra Předlitavska | |
Ve funkci: 3. listopadu 1911 – 30. listopadu 1915 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Karl Stürgkh |
Předchůdce | Max Wickenburg |
Nástupce | Konrad Hohenlohe |
Tajný rada | |
Ve funkci: 1908 – 1918 | |
Panovník | František Josef I., Karel I. |
Zemský prezident ve Slezsku | |
Ve funkci: 15. září 1905 – 26. ledna 1908 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Josef Thun-Hohenstein |
Nástupce | Max von Coudenhove |
Narození | 25. srpna 1862 Udine Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 29. prosince 1943 Brno Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava |
Choť | (1905) Elisabeth Huberová |
Rodiče | Josef Heinold von Udynski |
Příbuzní | bratr: Emil Heinold (1870–1910) |
Profese | politik |
Ocenění | Řád Františka Josefa (1899), Řád železné koruny (1912), velkokříž Leopoldova řádu (1914) |
Commons | Karl Freiherr von Heinold |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl Heinold, celým jménem Karl svobodný pán von Heinold-Udynski (25. srpna 1862 Udine – 29. prosince 1943 Brno[1][2]), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1905–1908 zemský prezident ve Slezsku, poté dvakrát místodržitel na Moravě (1908–1911 a 1915–1918), mezitím v letech 1911–1915 ministr vnitra ve vládě Karla Stürgkha. Po roce 1918 žil v soukromí v Brně.
Biografie
Narodil se v Benátsku v Udine jako starší syn c. k. polního podmaršála Josefa Heinolda (1823–1900). Titul svobodných pánů s predikátem Udynski byl odvozen od názvu Udine a rodině byl udělen v roce 1881. Vzhledem k otcově vojenské kariéře a častému stěhování rodiny získal Karl středoškolské vzdělání postupně ve Lvově, Bratislavě, Vídni a Brně. Poté studoval na univerzitách ve Štýrském Hradci a ve Vídni, v roce 1883 dosáhl titulu doktora práv. Po studiích působil krátce na finanční prokuratuře v Brně, poté byl úředníkem v okresních úřadech ve Valašském Meziříčí a Šumperku. V letech 1886–1889 působil na moravském místodržitelství v Brně, poté byl okresním komisařem v Třebíči a Olomouci. Od roku 1895 byl přidělen ke Správnímu soudnímu dvoru ve Vídni, kde byl dvorním tajemníkem (1897) a dvorním radou (1905). Mezitím v letech 1900–1904 zastával funkci místodržitelského rady na českém místodržitelství v Praze.
V září 1905 byl jmenován zemským prezidentem ve Slezsku a tuto funkci zastával do ledna 1908. V letech 1908–1911 byl místodržitelem na Moravě,[3] odkud byl v listopadu 1911 povolán do Stürgkhovy vlády jako ministr vnitra (1911–1915). V době Stürgkhova očního onemocnění fakticky vykonával funkci předsedy vlády (květen až září 1912), od července do září 1912 byl zároveň dočasným správcem ministerstva orby.[4] Dne 30. listopadu 1915 podal demisi a ve funkci ministra vnitra jej nahradil princ Konrad Hohenlohe. Heinold na vlastní žádost odešel zpět do Brna do funkce moravského místodržitele (1915–1918).[3][5][6] Na Moravě byl vnímán jako oblíbená osobnost a politik ochotný ke kompromisům, navíc ovládal němčinu i češtinu. V době rozpadu habsburské monarchie po dohodě s c. k. ministerstvem vnitra a poradě s c. k. místodržitelem v Praze nastoupil dovolenou (30. října 1918), správu moravského místodržitelství předal na návrh Národního výboru v Brně dosavadnímu šéfovi presidia místodržitelství (Jan Černý). Odešel do soukromí, ale zůstal v Brně, kde žil v Jezuitské ulici a dnešní Rooseveltově ulici. Zemřel v Brně, pohřben byl ve Vídni.
V souvislosti se jmenováním do funkce místodržitele na Moravě se stal c. k. tajným radou (1908), po odchodu z ministerstva vnitra byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny (1915). Za zásluhy byl nositelem Řádu Františka Josefa (1899), Řádu železné koruny (1912) a velkokříže Leopoldova řádu (1914), několik vyznamenání získal také od zahraničních panovníků.
V roce 1905 se oženil s Elisabeth Huberovou, dcerou velkostatkáře a moravského zemského poslance Hanse Hubera. Elisabeth byla mimo jiné neteří Heinoldova předchůdce na postu moravského místodržitele Hermanna Pillersdorfa.
Karlův mladší bratr Emil Heinold (1870–1910) působil u moravské politické správy a později na rakouském ministerstvu obchodu.
Odkazy
Reference
- ↑ JUDr. Karel Heinold [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
- ↑ (německy) Karl Freiherr Heinold von Udynski v Deutsche Biographie. NDB: Karl Freiherr Heinold von Udyński, österreichischer Politiker, * 25.8.1862 Udine, † 29.12.1943 Brünn (katholisch).
- ↑ a b Zastřelený vlk vážil půl metráku aneb noviny před sto lety [online]. tyden.cz [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 591.
- ↑ http://www.portalestoria.net/cekia%20moravia.htm Archivováno 4. 7. 2016 na Wayback Machine. Margraviato di Moravia
- ↑ http://www.dreyblatt.org/whoswho/BioFileH.HTML#Heinold Archivováno 18. 4. 2015 na Wayback Machine., Karl BioFile H
Literatura
- KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 229–230 ISBN 978-80-88304-18-0.
- SOLNICKÝ, Pavel. Karl Heinold von Udynski. Region Opavsko, roč. 15, č. 4, 26. 1. 2021, s. 9.
- VYSKOČIL, Aleš: Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918; Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2011; s. 101–103 ISBN 978-80-7286-183-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Heinold na Wikimedia Commons
- Karl Heinold na webu rakouského parlamentu dostupné online
- Karl Heinold na Internetové encyklopedii dějin Brna dostupné online
Vláda Karla Stürgkha (1911–1916) | |
---|---|
Předseda vlády Předlitavska | Karl von Stürgkh (3. listopadu 1911 – 21. října 1916) |
Ministři Předlitavska | Karl Heinold (vnitro) •→ Konrad Hohenlohe (vnitro) • Robert Meyer (finance) •→ Wacław Zaleski (finance) •→ August von Engel (finance) •→ Karl von Leth (finance) • Max von Hussarek (kult a vyučování) • Viktor von Hochenburger (spravedlnost) • Mauriz von Rössler (obchod) •→ Rudolf von Schuster-Bonnott (obchod) •→ Alexander Spitzmüller (obchod) • Wacław Zaleski (zemědělství; správce) •→ Albín Bráf (zemědělství) •→ Franz von Zenker (zemědělství) • Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Zdenko von Forster (železnice) • Otakar Trnka (veřejné práce) • Wacław Zaleski (haličské záležitosti) •→ Władysław Długosz (haličské záležitosti) •→ Zdzisław Morawski (haličské záležitosti) |
Společní ministři Rakousko-Uherska | Alois Lexa von Aehrenthal (zahraniční věci) •→ Leopold Berchtold (zahraniční věci) •→ István Burián (zahraniční věci) • Moritz von Auffenberg (válka) •→ Alexander von Krobatin (válka) • István Burián (finance) •→ Leo von Bilinski (finance) •→ Ernest von Koerber (finance) |
Místodržitelé Moravského markrabství (1850–1918) | |
---|---|
1. Leopold Lažanský z Bukové (1849–1860) • 2. Anton Forgách (1860) • 3. Gustav Ignác Chorinský (1860–1862) • 4. Adolf von Poche (1862–1870) • 5. Zikmund z Thun-Hohensteinu (1870–1872) • 6. Philipp Weber von Ebenhof (1872–1874) • 7. Ludwig von Possinger (1874–1880) • 8. Franz Kallina von Urbanow (1880) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1880–1881) • 10. Bedřich Ervín z Schönbornu (1881–1888) • 11. Hermann von Loebl (1888–1893) • 12. Alois von Spens-Booden (1893–1900) • 13. Karel Emanuel ze Žerotína (1900–1906) • Hermann von Pillersdorf (1906–1907) • 14. Karl Heinold (1908–1911) • 15. Oktavian Regner von Bleyleben (1911–1915) • 16. Karl Heinold (1915–1918) | |
kurzivou a zároveň neočíslovaní – pověřeni správou úřadu |