Karel Chotek

Karel Chotek z Chotkova
Karel Chotek z Chotkova na litografii Josefa Kriehubera, 1834
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci: 1826 – 1843
Panovník	František I., Ferdinand V.
Předchůdce	František Antonín Libštejnský z Kolovrat
Nástupce	úřad dále neobsazen, nahradil ho místodržící (z Vídně dosazený správce země), v letech 1843–1847 arcivévoda Štěpán[1]
Dvorní kancléř
Ve funkci: 1824 – ?
Panovník	František I.
Předseda studijní dvorní komise ve Vídni
Ve funkci: 1824 – ?
Panovník	František I.
Tyrolský gubernátor
Ve funkci: 1819 – 1824
Panovník	František I.
Terstský gubernátor
Ve funkci: 1816 – 1818
Panovník	František I.
Narození	23. července 1783 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	28. prosince 1868 (ve věku 85 let) Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Chotkovská hrobka ve Valtířově
Titul	hrabě
Choť	(1817) Marie Žofie Berchtoldová z Uherčic (1794–1878)
Rodiče	Jan Rudolf Chotek z Chotkova (1748–1824) a Marie Sidonie Clary-Aldringenová (1748–1824)
Děti	Antonín (1822–1883) Emanuel (1823–1843) Bohuslav (1829–1896)
Příbuzní	Ferdinand Maria Chotek z Chotkova a Jan Nepomuk Rudolf Chotek z Chotkova (sourozenci) Volfgang Chotek z Chotkova, Oktávie Chotková z Chotkova a Vojnína[2], Marie Antonie Chotková z Chotkova a Vojnína[2], Žofie Chotková a Marie Jindřiška Chotková z Chotkova (vnoučata)
Alma mater	Karlo-Ferdinandova univerzita, Vídeňská univerzita
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1836 rakouský Řád zlatého rouna (č. 925)
Commons	Karl Chotek von Chotkow
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (německy Carl Bernhard Graf Chotek von Chotkowa und Wognin;^[3] 23. července 1783 Vídeň – 28. prosince 1868 Vídeň^[4]),^[5] příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova, byl rakouský úředník, guvernér tyrolský a poslední nejvyšší purkrabí Českého království. Ve funkci nejvyššího purkrabího se významně zasloužil o rozvoj Prahy.

Život a dílo

Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812).

Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským (1816–1818). V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819–1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum (1823), zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní komise ve Vídni.

V letech 1826–1843 byl nejvyšším purkrabím Království českého. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831–1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.

Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.^[1]

V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 1842 až 1845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela, aby tam prožil zbytek svého života.

Zemřel ve Vídni-Leopoldstadtu na Praterstraße č. 30 dne 28. prosince 1868.^[4] Pohřben byl v roce 1869 v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.^[6]

Rodina

Karel Chotek se narodil ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka (1749–1824) a Marie Sidonie, hraběnky Clary-Aldringenové (1748–1824). Starším bratrem Karla Chotka byl Ferdinand Maria Chotek, čtvrtý arcibiskup olomoucký. Jejich otec Jan Rudolf byl v letech 1802–1805 nejvyšším pražským purkrabím a v této funkci se snažil o modernizaci Prahy – např. otevřel Královskou oboru (Stromovku) veřejnosti. Později byl povolán do Vídně, kde zastával funkci konferenčního ministra.

Dne 9. června 1817 se ve Vídni Karel Chotek oženil s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic (1794–1878).^[3][5][8] Měli spolu tři syny, z nichž však otce přežili jen dva – Antonín (1822–1883) a Bohuslav (1829–1896). Vnučkou Karla Chotka byla Olga Chotková (s. M. Antoinetta) (1860–1934), která vstoupila do Kongregace sester sv. Karla Boromejského - Boromejek a Žofie Chotková, manželka následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este.

Nejstarší česká daguerrotypie

Nejstarší dochovanou portrétní fotografií na českém území je daguerrotypie rodiny nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem z roku 1839. Rodina se nechala vyfotografovat v Mnichově při své cestě po Evropě, kterou podnikla koncem října a začátkem listopadu 1839. Může se jednat také o jednu z nejstarších portrétních fotografií na světě, jelikož podrobnosti o daguerrotypii byly zveřejněny teprve v srpnu téhož roku.^[9][10]

Odkazy

Reference

Literatura

• LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora: vlastním nákladem, 1886. 
• VONDRA, Roman. Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (1783-1868). Historický obzor, 2007, 18 (5/6), s. 120-132. ISSN 1210-6097.
• LISÁ, Eva. Karel hrabě Chotek, nejvyšší purkrabí Království českého. Příprava vydání Sekyrková Milada. Praha: Národní technické muzeum, 2008. 116+16 s. (Práce z dějin techniky a přírodních věd, sv. 18). ISBN 978-80-7037-179-4. 
• JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Slavní Češi a jejich blízcí. 1. vyd. Praha: Universum, 2020. 208 s. ISBN 978-80-242-6395-3. Kapitola "Nevhodně" progresivní lidumil Karel Hrabě Chotek a syn Bohuslav i vnučka Žofie, s. 9–37. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Chotek z Chotkova na Wikimedia Commons
• Osoba Karel Chotek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Chotek
• Válka.cz - Chotek z Chotkova a Vojnína
• Chotek z Chotkova Archivováno 21. 2. 2010 na Wayback Machine.
• Historická šlechta: Chotek Karel (1783-1868)
• Genealogie Chotků z Chotkova na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)

Chotkové z Chotkova a Vojnína
1702 stav svobodných pánů • 1723 český hraběcí titul • 1745 říšský hraběcí titul • 1755 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Horních Rakousích • 1765 nejvyšší dědičný zemský dveřník v Dolních Rakousích • 1879 dědičný člen rakouské Panské sněmovny Říšské rady • 1970 vymřeli po meči
1. generace	Otto († po 1400)
2. generace	Jan († po 1474)
3. generace	Jindřich († před 1500)
4. generace	Jakub († po 1500)
5. generace	Petr († před 1537)
6. generace	Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace	Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace	Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace	Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace	Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace	Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace	Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace	Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace	Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace	Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace	Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace	Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla	Veltrusy • Kačina • Nové Dvory • Velké Březno • Chotkovský palác ve Vídni • Chotkovský palác v Praze • Dolná Krupá
Pohřebiště	Chotkovská hrobka (Nové Dvory) • Chotkovská hrobka (Valtířov) • Chotkovská hrobka (Dolná Krupá) • Kostel sv. Martina v Kozlech • Kostel Narození sv. Jana Křtitele ve Veltrusech • Městský hřbitov v Litoměřicích
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy