Quintus ze Smyrny

Quintus ze Smyrny^[1] či též Quintus Smyrnaeus, nebo Kointos Smyrnaios byl starořecký básník 3. nebo 4. století. Napsal mytologický epos Ta meth’ Homéron (Co se stalo po Homérovi), který navazuje na Homérovu Iliadu a ve čtrnácti dílech psaných hexametrem popisuje osudy jejích hrdinů od momentu, v němž Homérovo dílo končí (tedy od Hektorovy smrti) až do skončení Trojské války.^[2]

Dílo, jež se dochovalo celé, je známo též jako Posthomerica. Někteří badatelé umisťují vznik díla a život jeho autora hlouběji v čase, do 2. století, neboť v něm nacházejí vliv "druhé sofistiky" té doby. Z toho, co autor o sobě uvádí sám ve svém díle, se usuzuje, že se narodil ve Smyrně dnes İzmir v Turecku. Jediný známý rukopis Quintovy epické básně objevil v roce 1450 humanista Aldus Manutius, a to u kardinála Basilia Bessariona v Kalábrii - proto autora nazval Quintus Calaber, když jeho dílo vydal v Benátkách roku 1504 pod názvem Quinti Calabri derelictorum ab Homero libri XIV. Jméno Quintus Smyrnaeus zavedl nakladatel Lorenz Rhodomann, když v roce 1577 vydal první latinský překlad (z pera Michaela Neandera).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quintus Smyrnaeus na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Quintus Smyrnaeus ve Wikizdrojích (anglicky)