Praktické lékařství

Vyšetření poslechem patří k běžným činnostem praktického lékaře

Praktické lékařství je obor lékařské péče zaměřený na primární péči o pacienty a na záležitosti rodinné medicíny. Praktický lékař léčí akutní a chronická onemocnění, poskytuje preventivní péči a vzdělává lidi v oblasti zdraví - to vše obecně bez ohledu na věk a pohlaví. Odborné zaměření spočívá v péči o pacienty s více zdravotními potížemi a s komplikacemi. Praktičtí lékaři nadměrně indikují potřebnou léčbu.[1]

V některých zemích, jako je Irsko, Spojené království a některé země jeho společenství, nebo Bulharsko, používají pro takového lékaře termín obecný praktik (general practitioner). V Anglii se v hovoru běžně říká GP.

Česká republika

V České republice je praktické lékařství v seznamu smluvních odborností[2] rozděleno na tři specializované skupiny:

  • 001 – praktické lékařství pro dospělé
  • 002 – praktické lékařství pro děti a dorost
  • 003 – lékařská služba první pomoci

Podmínkou pro samostatnou činnost praktického lékaře je získání atestace - její podmínkou je absolvování pětiletého specializačního programu[3]. Pro oblast praktického lékařství existují tyto dva specializační programy:

  • praktické lékařství pro dospělé
  • praktické lékařství pro děti a dorost

Praktické lékařství jako samostatný obor bylo v ČR zavedeno Vyhláškou ministerstva zdravotnictví ČSR č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, jako obor všeobecné praktické lékařství. Do té doby byl podle vyhlášky č.72/1971 Sb. k výkonu profese obvodního lékaře kvalifikován každý absolvent lékařské fakulty v oboru všeobecné lékařství a za splnění vhodných podmínek i absolvent dalších lékařských oborů (dětské lékařství, hygiena, stomatologie - byly studovány jako samostatné obory), který získal atestaci I. stupně v oboru vnitřní lékařství nebo chirurgie. Se zánikem vymezených obvodů na začátku 90. let 20. století se stal pojem obvodní lékař zavádějící a jako takový byl opuštěn ve prospěch označení praktický lékař, hovorově praktik. Samostatný obor praktické lékařství pro děti a dorost byl vyčleněn zákonem č. 95/2004 Sb., do té doby byla příprava identická s oborem pediatrie (dětské lékařství).

Podmínky získávání způsobilosti k výkonu profese praktického lékaře a praktického lékaře pro děti a dorost k zákonu č. 95/2004 Sb.[3] určuje prováděcí vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 185/2009 Sb.[4]

Společně s odbornostmi 603 – gynekologie a porodnictví a 014 – stomatologie tvoří ambulantní zdravotnická zařízení obsazená lékaři atestovanými v odbornostech 001, 002, 003, 014 a 603 specifickou podskupinu zdravotnických zařízení prvního styku s veřejností.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku General practitioner na anglické Wikipedii.

  1. Doctors overestimate risk leading to over-diagnosis, overtreatment, study finds (anglicky)
  2. Číselník Smluvní odbornosti (VZP). www.vzp.cz [online]. [cit. 2008-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-04-23. 
  3. a b Zákon č. 95/2004, o zdravotnických povoláních lékaře, zubního lékaře a farmaceuta
  4. Vyhláška č. 185/2009 Sb., konsolidované znění

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu praktický lékař na Wikimedia Commons
  • World Family Doctor Day
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph254490, ph777343
  • BNF: cb11940189j (data)
  • GND: 4224953-3, 7543360-6
  • LCCN: sh85101634
  • NLI: 987007546014905171