Přímý pozitivní tisk
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/56/Bayard_Two_Statues_Photographed_on_Rooftops_1839-1840.png/220px-Bayard_Two_Statues_Photographed_on_Rooftops_1839-1840.png)
Přímý pozitivní tisk nebo přímý pozitivní proces je fotografický proces, který vynalezl francouzský průkopník fotografie Hippolyte Bayard. Označuje metodu přímého pozitivu, při které vznikne unikátní, jedinečný obraz. Jedná se o obměnu techniky mokrého kolódiového procesu (slabé expozice a krátkodobého vyvolávání), kdy konečným podkladem citlivé vrstvy je černý materiál. Obraz byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé pozadí, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. V případě Bayardovy techniky to byl černý papír, u pannotypie černé plátno, u ferrotypie železný plech a u ambrotypie sklo. Podobný princip využíval William Fox Talbot u své metody slaného papíru.[1] Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv.
Dokonce i některé moderní techniky typu pozitiv - pozitiv, jako je například cibachrome, jsou zařazovány do stejné skupiny.
Historie
Bayard na rozdíl od Daguerra, který experimentoval s citlivostí na světlo pouze s kovovými destičkami, nalezl Bayard způsob ve kterém obyčejný dopisní papír potřel chloridem stříbrným a nechal jej zčernat na slunci. Následně jej ve tmě ponořil do roztoku jodidu draselného - takzvaného Lugolova roztoku, ještě vlhký papír vložil do camery obscury a nechal znovu exponovat. Papír vybělil, přičemž se jód vyloučil z roztoku jodidu draselného a byl navázán na zčernalé stříbro, čímž vznikl pozitivní obraz. Expozice mohla trvat přibližně 15 minut. Přímé pozitivy pak ustaloval v roztoku thiosíranu sodného a vyprán ve vodě.[2] Nevýhodou této metody byl nedostatečně kontrastní negativní obraz, takže přímé kopírování nebylo možné.[p 1] To byl jeden z důvodů, proč se Bayardova metoda více neujala a nebyla využívána.[3] Na originálech je také patrná stopa otisku nerovností a struktury papíru.
Bayard tento postup označoval jako papírová fotografie, ale zveřejnil ji 24. února 1840 jako přímý pozitivní tisk.
Varianty
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a6/Pannotype_1.jpg/220px-Pannotype_1.jpg)
Nejdůležitější klasické procesy přímého pozitivu jsou:
- Ambrotypie (případně melanotypie)
- Pannotypie
- Ferrotypie (případně tinytype)
Odkazy
Poznámky
- ↑ Kdyby se z tohoto papírového pozitivu měl udělat další obrázek - kopie, musel by se osvítit dvakrát. Poprvé vyjde negativ a podruhé další pozitiv. Ve zmínce o nedostatečně kontrastním negativu je myšlen právě tento první negativ.
Reference
- ↑ SCHEUFLER, Pavel. Historické fotografické techniky. [s.l.]: Artama Praha, 1993. ISBN 80-7068-075-X.
- ↑ Archivovaná kopie. www.nash.cz [online]. [cit. 2010-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-02.
- ↑ Fotografisches Verfahren von Valerie Lloyd aus: Bruce Bernard: Foto-Entdeckungen 1840–1940. DuMont, Köln, 1981, S. 251, ISBN 3-7701-1293-8
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Přímý pozitivní tisk na Wikimedia Commons
Příklady na www.haukur.eu