Otokar Mokrý

Otokar Mokrý
Narození	25. května 1854 České Budějovice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. ledna 1899 (ve věku 44 let) Vodňany Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	cirhóza jater
Pseudonym	Otakar Halina
Povolání	překladatel, spisovatel, novinář, básník a politik
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Rodiče	Antonín Mokrý
Příbuzní	Theodor Mokrý (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otokar Mokrý, uváděn též jako Otakar, (25. května 1854 České Budějovice ^[1] – 1. ledna 1899 Vodňany^[2]), byl český básník, žurnalista a překladatel z francouzštiny a polštiny.

Život

Narodil se v domě U Zlatého slunce na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.^[3] Byl synovcem Msgre. ThDr. Vojtěcha Mokrého, profesora teologie na biskupském semináři, probošta katedrální kapituly, generálního vikáře a spolupracovníka J. V. Jirsíka.^[4] Vyrůstal ve Vodňanech. Po maturitě na německém piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích studoval práva v Praze. Zde se stal členem Umělecké besedy. Publikovat začal v první polovině sedmdesátých let devatenáctého století. V roce 1872 (ještě pod pseudonymem Otakar Halina) přispěl do almanachu jihočeské mládeže Anemónky. Další poezii pak zveřejňoval v časopisech Lumír, Světozor nebo Květy. Psal pro Národní listy, byl redaktorem Laciné knihovny národní a ilustrovaného časopisu Domácí krb. V roce 1878 se oženil s Marií Vančurovou. Po smrti otce Antonína v roce 1883 se ujal jeho notářské kanceláře ve Vodňanech.^[5] Zároveň se věnoval vlastní literární práci. Během života se úzce stýkal se spisovateli Františkem Heritesem, Josefem Holečkem a Juliem Zeyerem.^[6] Zemřel předčasně na cirhózu jater.

Památky

Byl pohřben do rodinné hrobky na hřbitově při kostele sv. Jana Křtitele ve Vodňanech, po zrušení hřbitova hrobka zůstala zachována v nynějším parku Jana Pavla II. V roce 1905 mu ve Vodňanech byla odhalena pamětní deska na domě, ve kterém měl notářskou kancelář. V roce 1919 mu byl zřízen pomník v městských sadech v Českých Budějovicích. Autorem pískovcové stély je sochař František Bílek.^[6]

Dílo

Poezie

• Jihočeské melodie (1880)
• Básně (1883)
• Na Dívčím kameni (1885)
• Dumy a legendy (1888)
• Jasem a šerem (1893)

Próza

• Povídky a arabesky (1884)
• Povídky a drobné kresby (1886)

Překlady

• Básně Jul Słowackého (2 svazky, 1876 a 1880)
• Paul de Musset: Zuby Turcovy

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Otokar Mokrý na Wikimedia Commons
• Autor Otokar Mokrý ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otokar Mokrý
• Otokar Mokrý v Databázi knih
• Otokar Mokrý v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Životopis Otokara Mokrého v časopisu Ad Notam
• https://web.archive.org/web/20070223121826/http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/301541-mokry

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.