Otakar Veverka

Otakar Veverka
Narození27. srpna 1956 (67 let)
Zlín
Povolánízpěvák
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otakar Veverka, též Ota Veverka, (* 27. srpna 1956 Zlín, tehdy Gottwaldov) je český hudebník a novinář, signatář Charty 77. Od konce 70. až do začátku 90. let dvacátého století byl známým folkovým písničkářem.

Hudební činnost

Je autorem mnoha skladeb a písňových textů, ve kterých ironizoval a kritizoval komunistické totalitní zřízení v Československu. V roce 1975 se odstěhoval z rodného Zlína na Moravě do hlavního města Prahy. Pracoval jako řidič u Inženýrských a průmyslových staveb. Na jaře 1976 byl odvelen k vojenské službě. Po šesti měsících ale armádu bez povolení opustil, za což se mu dostalo odměny v podobě jednoho roku ve vězení.

Po propuštění v roce 1978 se opět vrátil do Prahy a pokoušel se prosadit se svými písněmi na zdejší hudební scéně. K nevoli komunistických policejních složek hrál často na Karlově mostě. Teprve v roce 1978 se mu podařilo oficiálně hrát na koncertech jako host po boku svých slavnějších, starších kolegů Vlasty Třešňáka, Vladimíra Merty, Jaroslava Hutky a dalších. Hrál s nimi v Malostranské besedě, Divadle na Rychtě, Divadle v Nerudovce, Studentském klubu na Strahovských kolejích a dalších klubových scénách.

Charta 77

První samostatný koncert odehrál v Divadle na Rychtě koncem roku 1978. V tomtéž roce se stal středem hlubšího zájmu komunistické Státní bezpečnosti (StB) a prošel prvními výslechy a pobyty v cele předběžného zadržení. V roce 1979 mu vystupování na oficiálních scénách bylo již zcela znemožněno. Seznámil se s disidenty z okruhu Charty 77, a začal s nimi spolupracovat. V roce 1980 vydal sbírku svých písní a básní v edici Popelnice Jiřího Gruntoráda. Ve stejném roce byl mnohokrát znovu zadržen a vyslýchán StB (během tří měsíců strávil v cele předběžného zadržení více než třicet dnů) a nakonec 21. srpna 1980 uvržen do vazby a znovu odsouzen. Hlavním důvodem tohoto vězení byla jeho hudební činnost a odmítnutí nátlaku StB k vystěhování se do ciziny. Byl odsouzen k osmi měsícům vězení, spolu se zákazem pobytu v Praze na dobu tří let, který začal běžet ihned po jeho propuštění. V roce 1981 podepsal Chartu 77.

Po propuštění z věznice se vzhledem k zákazu pobytu v Praze byl nucen vrátit zpět do Zlína, kde pracoval jako opravář šicích strojů a současně se věnoval hudební činnosti. Jezdil v té době po celé republice a hrál na neoficiálních a nepovolených koncertech, z nichž některé díky pozornosti StB a jejich rozsáhlé síti konfidentů skončily dříve než začaly. Čas od času se mu daří vystoupit i na oficiálních scénách, jako například na hudebním festivalu ve Veselí na Moravě v roce 1982 nebo na Folkovém kolotoči v Ostravě o rok později, a i při jiných podobných příležitostech. Znovu uvězněn byl v roce 1985, tentokrát na dobu pěti měsíců.

Zpět v Praze

Do Prahy se vrátil v roce 1986 a stal se jednou z hlavních postav Lennonniád, tedy nepovolených shromážděních na památku úmrtí Johna Lennona. V roce 1987 založil společně s přítelem a chartistou Jiřím Gruntorádem[1] (dnešním ředitelem knihovny Libri Prohibiti) samizdatový časopis JAZZsTOP, na kterém spolupracoval i Luboš Rychvalský, zakladatel Společnosti za veselejší současnost. Byl také členem Jazzové sekce a Hnutí za občanskou svobodu.

Dne 8. prosince 1988 vyhlásil v Praze při příležitosti pravidelně a živelně se konající Lennoniády založení Mírového klubu Johna Lennona.[2] Dalšími spoluzakladateli MKJL byli básník Heřman Chromý a pozdější pasáček koz Stanislav Penc. Náplní činnosti klubu bylo rozvíjení alternativní kultury a spolupráce s ostatními nezávislými iniciativami, se kterými klub organizoval řadu opozičních akcí, například koncerty, demonstrace či kampaně za osvobození politických vězňů. Pro svou hudební, politickou a protikomunistickou činnost byl pod různými záminkami mnohokrát perzekvován[3] policií a Statní bezpečností a několikrát vězněn. Naposled byl zatčen v Praze dne 16. ledna 1989,[4] během kladení květin k pomníku svatého Václava na památku Jana Palacha, společně s Václavem Havlem, Janou Petrovou a dalšími přáteli. Byl odsouzen k jednomu roku vězení nepodmíněně ve II. nápravně výchovné skupině. Propuštěn byl 1. prosince 1989 milostí udělenou mu tehdejším posledním komunistickým prezidentem Gustávem Husákem na nátlak Charty 77, Občanského fóra a dalších opozičních hnutí. V komunistickém vězení strávil celkem tři roky.

Po tzv. Sametové revoluci pracoval v Koordinačním centru Občanského fóra v Praze. Později se stal novinářem, redaktorem Českého deníku, Telegrafu, Zemědělských novin a Zlínských novin. V 90. letech pracoval rovněž jako mluvčí ministra práce a sociálních věcí, ministra dopravy a Fondu národního majetku. Jako písničkář vystoupil naposled na folkovém festivalu Konečně doma, který pořádala Svobodná Evropa v Plzni na Lochotíně 15. září 1990.

Exil

Od roku 2006 žije v Kambodžském království, kde fotografuje[5] a učí fotografii. Zabývá se také historií Angkorské říše, spolupracuje s českým archeologickým týmem a příležitostně dělá průvodce.[6]

Odkazy

Reference

  1. Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  2. Mírový klub Johna Lennona: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  3. Sdělení VONS č. 745 | Dokumenty | cunas.cz. web.archive.org [online]. 2016-10-12 [cit. 2022-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-12. 
  4. Ohař na estébácké stopě. Život a dílo Petra Placáka. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-12-19 [cit. 2022-12-31]. Dostupné online. 
  5. Watch amazing pictures from Angkor Wat and Cambodia (by Ota's Photography & Tours). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. http://otaphototours.com] Archivováno 25. 10. 2016 na Wayback Machine.

Externí odkazy

ikona
Tento seznam externích odkazů potřebuje upravit.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že doplníte relevantní vnější odkazy, rozepíšete stávající, případně odstraníte nevyhovující. Inspiraci k vylepšení může přinést stránka Wikipedie:Externí odkazy.

Konkrétní problémy: Redukovat počet externích odkazů, např. informace z odkázaných stránek doplnit do článku a odkázané stránky uvést jako reference.
  • Článek časopis Týden – Disidentské krysy, kopání do břicha a pendrekový zákon
  • Moderní dějiny – Mírový klub Johna Lennona
  • Článek New York Times – 7 more dissidents convicted in Prague
  • Článek Los Angeles Times – Czech court hands out jail terms, fines to 7 young dissident leaders
  • Web Stanislava Pence – Rozsudek obvodního soudu Praha 2 nad obviněnými z Palachova týdne
  • Totalita.cz – Mírový klub Johna Lennona
  • Ústav pro soudobé dějiny – Základní prohlášení MKJL
  • Slovník české literatury – Edice Popelnice
  • Aktuálně.cz – Fotografie odsouzených z procesu Palachův týden
  • Sdělení výboru na obranu nespravedlivě stíhaných č. 745
  • Ota Veverka – Fotografie
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: xx0040930
  • ISNI: 0000 0000 5758 9371
  • VIAF: 85557643