Někdo to rád jinak

Někdo to rád jinak
Původní název	Le Goût des autres
Země původu	Francie Francie
Jazyk	francouzština
Délka	112 min
Žánr	komediální drama
Scénář	Agnès Jaoui Jean Bacri
Režie	Agnès Jaoui
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Agnès Jaoui Jean Bacri Anne Alvaro Alain Chabat Gérard Lanvin … více na Wikidatech
Produkce	Christian Bérard Charles Gassot
Hudba	Jean-Charles Jarrel
Kamera	Laurent Dailland
Kostýmy	Jackie Budin
Střih	Hervé de Luze
Výroba a distribuce
Premiéra	2000
Produkční společnosti	Téléma Les Films A4 France 2 Cinéma
Distribuce	Pathé Distribution
Tržby	23,6 mil. $
Ocenění	Evropské filmové ceny za nejlepší scénář (2000) César pro nejlepší herečku ve vedlejší roli
Někdo to rád jinak na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Někdo to rád jinak (v originále Le Goût des autres) je francouzský hraný film z roku 2000, který režírovala Agnès Jaoui podle vlastního scénáře. Film získal několik cen, včetně čtyř Césarů, a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Snímek měl světovou premiéru 1. března 2000.^[1]

Děj

V Rouenu podnikatel Jean-Jacques Castella dostane k dispozici bodyguarda Francka kvůli velké smlouvě, kterou musí podepsat s íránskými podnikateli. Jeho společník Weber po něm také vyžaduje, aby chodil na hodiny angličtiny. Castella bez zájmu odmítne učitelku hned na první lekci.

Jednoho večera Jean-Jacques s manželkou Angélique navštíví představení Bérénice, ve kterém hraje vedlejší roli Virginie, jejich neteř. Mezitím Franck čeká v zákulisí a seznámí se s dívkou Manie. Jean-Jacques, který se zpočátku nudí, je zaujat výkonem hlavní aktérky, kterou je jeho učitelka angličtiny Clara Devaux. Po představení Clara a její přátelé povečeří v baru, kde pracuje Manie.

Jean-Jacques se rozhodne pokračovat v hodinách angličtiny, aby se sblížil s Clarou. Z Francka a Manie se stanou milenci. Jejich vztah je však bouřlivý, protože Franck jako bývalý policista nesouhlasí s tím, že Manie prodává marihuanu, aby si navýšila svůj příjem. Castella se snaží zalíbit Clare a tak se sblíží s hereckou skupinou. Antoine, nejlepší přítel Clary si však z manažera dělá legraci z nedostatku jeho kulturního rozhledu. O několik dní později jde Jean-Jacques na vernisáž výstavy obrazů Benoîta, Antoinova společníka. Jedno z pláten se mu líbí, tak ho koupí a rozhodne se, že u Benoîta objedná fresku na fasádu svého podniku.

Jean-Jacques po čase vyzná Claře lásku. Ta mu dá ale najevo, že jeho city nesdílí, a rozhodnou se přerušit výuku angličtiny. Jean-Jacques upadá do deprese, opouští svou společnost k Weberovu velkému zoufalství a nakonec opustí i Angélique. Clara připravuje novou hru. Není ráda, když se dozví, že Antoine je stále v kontaktu s Jean-Jacquesem. Cítí, že využívá Castelliných citů k ní, aby ho přiměl financovat Benoîtovu práci. Avšak zjistí, že se Castella skutečně otevřel uměleckému světu, který do té doby neznal.

Clara si pak postupně uvědomuje, že i ona něco cítí k Jean-Jacquesovi. Protože ten už podepsal smlouvu s Íránci, Franckova služba končí a Franck odjíždí z města bez Manie, protože jejich vztah považuje za neživotaschopný. Clara pozve Castellu na premiéru své nové hry Heda Gablerová.

Obsazení

Ocenění

Na 26. ročníku udílení Césarů byl film nominován v devíti kategoriích a vyhrál čtyři, včetně nejlepšího filmu a nejlepšího scénáře. Získal také Donatellova Davida za nejlepší zahraniční film, cenu Lumière za nejlepší film a Zlatou hvězdu za nejlepší film. Film byl také nominován na Oscara za cizojazyčný film.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Le Goût des autres na francouzské Wikipedii.