Mořic Pálffy

Mořic Pálffy z Erdődu
Místodržitel v Uhrách
Ve funkci: 6. listopadu 1861 – 18. července 1865
Stranická příslušnost
Členství	nezávislý
Narození	12. července 1812 Červený Kameň
Úmrtí	14. září 1897 (ve věku 85 let) Łańcut
Choť	Pavlína Wilczková
Rodiče	František Pálffy z Erdődu a Marie Josefa Terezie Erdődyová z Monyorókeréku a Monoszló
Děti	Jan Pálffy z Erdődu
Příbuzní	Josef Pálffy z Erdődu (sourozenec) Pavel Pálffy z Erdődu[1] (vnuk)
Profese	politik a důstojník
Commons	Móric Pálffy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mořic hrabě Pálffy z Erdődu (maďarsky Erdődi gróf Pálffy Móric, německy Moritz Graf Pálffy von Erdöd, slovenským pravopisem Pálfi^[2], 12. července 1812, Červený Kameň – 14. září 1897, Kaltenleutgeben) byl uherský šlechtic, rakouský generál a politik. Od mládí sloužil v armádě, v době revoluce v Uhrách v letech 1848–1849 proslul jako nekompromisní stoupenec Habsburků. Ve vojsku nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1859) a v letech 1861–1865 byl místodržitelem v Uherském království.^[3] Aktivní kariéru zakončil jako zemský velitel na Moravě (1865–1867).

Životopis

Pocházel ze starého šlechtického rodu Pálffyů, patřil k linii sídlící na hradě Červený Kameň (maďarsky Vörösko, německy Biebersberg)^[4], zde se také narodil a při křtu obdržel jména Maria Mauritius Carolus Ernestus Fidelis Henricus. Byl druhorozeným synem hraběte Františka VI. Pálffyho (1785–1841) a jeho manželky Marie Josefy, rozené hraběnky Erdödyové (1788–1813). Od mládí sloužil v armádě, kterou dočasně opustil v roce 1847 v hodnosti kapitána, mezitím byl v roce 1843 jmenován c. k. komořím.^[5] V letech 1847–1848 vedl správu prešpurské župy, kde zároveň Pálffyové užívali dědičný titul vrchního župana. Do vojska vstoupil znovu v revolučním roce 1848 a prosadil se jako rozhodný stoupenec Habsburků proti maďarským povstalcům. Bojoval nejprve pod velením maršála Windischgrätze, poté byl pobočníkem generála Haynaua. V roce 1849 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 1. husarského pluku.

V roce 1855 byl povýšen do hodnosti generálmajora, v této době působil postupně u několika posádek v Haliči. V roce 1858 se stal velitelem 3. armádního sboru a v roce 1859 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[6] V letech 1859–1861 byl velícím generálem v Záhřebu. Vrcholem jeho kariéry byla funkce místodržitele Uherského království, kterou zastával od listopadu 1861 do července 1865.^[7] V tomto úřadu mimo jiné povolil v roce 1862 založení Matice slovenské. V roce 1861 byl zároveň jmenován c. k. tajným radou.^[8] V závěru aktivní kariéry byl zemským velitelem pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně (1865–1867). V roce 1867 odešel do výslužby.

Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Štěpána (1852), velkokříže Leopoldova řádu (1865) a Řádu železné koruny (1859)^[9], nakonec obdržel Řád zlatého rouna (1889).^[10] Byl též dědičným členem uherské Sněmovny magnátů.

Zemřel v Kaltenleutgebenu v Dolním Rakousku ve věku 85 let, pohřben byl v rodové hrobce ve Smolenicích.^[11]

Majetek a rodina

Zatímco na velkostatku Červený Kameň vládly složité majetkové poměry s podílnictvím několika osob z různých rodových linií, Mořicovým osobním majetkem byl velkostatek Smolenice, kde své majetkové nároky obhájil v soudním sporu v roce 1865. Koncem osmdesátých let 19. století přistoupil k prvním stavebním úpravám zámku, romantickou přestavbu dokončil až později syn Jan Nepomuk.

V roce 1850 se oženil s hraběnkou Marií Paulinou Wilczkovou (1829–1894), dcerou c. k. komořího hraběte Stanislava Wilczka (1792–1847), která se později stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodilo sedm dětí.^[12] Vzhledem k prohabsburské orientaci se v rodině mluvilo převážně německy, Mořic ale dbal na to, aby jeho děti a později vnoučata dobře ovládaly maďarštinu.

• 1. Marie Josefa Gabriela (17. března 1852, Łańcut – 23. května 1930, Vídeň)
• 2. Josef Maria (8. září 1853, Łańcut – 22. ledna 1920, Davos), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen uherské Sněmovny magnátů, ⚭ 1895 Marie Lucie hraběnka Wilczková (30. listopadu 1862, Vídeň – 27. listopadu 1958, Kremsmünster), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže
• 3. Gizela Marie (22. září 1854, Červený Kameň – 7. ledna 1947), dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1880 Adolf hrabě Dubský z Třebomyslic (6. března 1833, Vídeň – 2. srpna 1911, tamtéž), c. k. tajný rada, komoří, poslanec moravského zemského sněmu a Říšské rady, doživotní člen rakouské Panské sněmovny, plukovník, majitel velkostatků Zdislavice a Hoštice
• 4. Terezie Marie (1856–1936), dvorní dáma korunní princezny Štěpánky
• 5. Jan Nepomuk (19. března 1857, Vídeň – 26. března 1934, Bratislava), c. k. komoří, nadporučík, dědičný člen uherské Sněmovny magnátů, ⚭ 1889 Elisa hraběnka von Schlippenbach (30. září 1872, Štýrský Hradec – 7. srpna 1938, Udine)
• 6. Marie Josefa Paula (1866–1938), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, ⚭ 1896 Karel hrabě Stubenberg-Nimptsch (1860–1928), c. k. komoří, majitel velkostatků Letohrad a Nové Syrovice
• 7. Mořic Josef Maria (11. února 1869, Smolenice – 18. července 1948, Unternberg, Salcbursko), JUDr., c. k. komoří, poručík, rytíř Maltézského řádu, diplomat, ⚭ 1897 Janina von Suchodolska (20. července 1872, Edirne – 9. července 1958, Eisenkappel-Vellach)

Mořicovým švagrem byl hrabě Jan Nepomuk Wilczek (1837–1922), majitel velkostatků a důlní podnikatel na Ostravsku. Vysoké zisky z těžby uhlí mu umožnily přestavbu hradu Kreuzenstein v Dolním Rakousku. Nákladná adaptace kreuzensteinského hradu v romantizujícím slohu byla inspirací pro rodinu Pálffyů při přestavbě zámku ve Smolenicích. Přes svou manželku byl Mořic Pálffy blízce spřízněn také s rodinou Goëssů, jeho švagrem byl hrabě Jan Antonín Goëss (1816–1887), zemský hejtman v Korutansku.

Odkazy

Reference

Literatura

• ČAPLOVIČ, Miloslav: Gróf Moric Pálfi, vojensko-politický profil aristokrata in: Vojenská história. Časopis pre vojenskú históriu, múzejnictvé a archívnictvo; Ministerstvo obrany Slovenské republiky, Bratislava, 2011; s. 20–32 ISSN 1335-3314
• Kolektiv: Koniec starých čias. Poslední Pálfiovci na hrade Červený Kameň 1848–1948; Komárno, 2012; 204 s. ISBN 978-80-8056-690-6

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mořic Pálffy z Erdődu na Wikimedia Commons
• Portrét na EUROPEANA na hradě Červený Kameň
• Mořic Pálffy in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
• Rodokmen rodu Pálffy - linie Červený Kameň

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.