Mnata

Mnata
legendární český kníže
Náboženstvíslovanské (pohanské)
Narození738
Úmrtí804 (ve věku 65–66 let)
PotomciVojen
OtecNezamysl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mnata byl mytickým pokračovatelem Přemysla Oráče a kněžny Libuše, jedním ze sedmi legendárních českých knížat mezi Přemyslem Oráčem a prvním historicky doloženým knížetem Bořivojem.

Jedna z teorií týkajících se počtu těchto knížat je podepřena freskami na zdech rotundy v moravském Znojmě, ale Anežka Merhautová tvrdí, že tyto fresky zobrazují historicky doložené Přemyslovce včetně moravských údělníků.[1]

Původ jména

Jméno Mnata zaznamenal ve své Kronice české Kosmas, převzala ho i většina historiků z 19. století, včetně Františka Palackého. Jméno lze vyložit jako pamětlivý (od slova mníti – pamatovat).

Záviš Kalandra uvádí, že jména sedmi mytických českých knížat jsou odvozena ze starých slovanských názvů dnů v týdnu. Mnata by jako druhý z nich odpovídal pondělí, německy Montag, anglicky Monday. Máno (Mani) byl bůh, kterému bylo, jak jméno napovídá, zasvěceno Montag/pondělí.[2]

Podle teorie Vladimíra Karbusického pochází dvanáct jmen mytických postav české historie včetně sedmi knížat z úryvku staroslověnského (či staročeského) textu - poselství Čechů k Frankům v 9. století.[3] V tomto textu mělo být psáno: Krok’ kazi (Tetha), lubo premyšl, nezamyšl m’nata voj’n u‘ni zla, kr’z my s‘ neklan (am), gosti vit, což se vykládá jako: Zastav své kroky, Tetha (oslovení tehdejšího vůdce Franků, popřípadě západních sousedů obecně) a raději přemýšlej, nezamýšlím na tebe vojnu ani zla, kříži my se neklaníme, hosty vítáme.

Posloupnost knížat

Kosmas píše, že: Po něm (Přemyslovi) Nezamysl nastoupil vládu. Když toho smrt uchvátila, Mnata dostal odznaky knížecí.

Dalimil a Kosmas se ovšem neshodují v tom, co bylo po Nezamyslově smrti. Dalimil píše: Po něm Mnata, potom Vojen, o němž známo je nám to jen, že byl ještě plný sil, když zem synům rozdělil.

Reference

  1. Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: "Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě", Praha 2000.
  2. Záviš Kalandra: "České pohanství", Praha 1947
  3. Vladimír Karbusický: "Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury", s. 237, Praha 1995 [1]

Literatura

  • HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských knížatech. Příprava vydání Jan Kočí. Praha: Kočí, 1917. Dostupné online. – kapitola Mnata, s. 111–127. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Nezamysl
Znak z doby nástupu Seznam legendárních českých vládců
Mnata
?
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vojen
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Praotec Čech • Krok • Libuše
Mytičtí Přemyslovci
Přemysl OráčNezamysl • Mnata • VojenVnislavKřesomyslNeklanHostivít
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) Strojmír (883?–885?) Bořivoj I. (875?–889) Spytihněv I. (894–915) Vratislav I. (915–921) svatý Václav (921–935) Boleslav I. (935–972) Boleslav II. (972–999) Boleslav III. (999–1002) Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) Oldřich (1012–1033) Jaromír (1033–1034) Břetislav I. (1034–1055) Spytihněv II. (1055–1061) Vratislav II. (1061–1092) Konrád I. Brněnský (1092) Břetislav II. (1092–1100) Bořivoj II. (1100–1107) Svatopluk Olomoucký (1107–1109) Vladislav I. (1109–1117) Bořivoj II. (1117–1120) Vladislav I. (1120–1125) Soběslav I. (1125–1140) Vladislav II. (1140–1172) Bedřich (1172–1173) Soběslav II. (1173–1178) Bedřich (1178–1189) Konrád II. Ota (1189–1191) Václav II. (1191–1192) Přemysl Otakar I. (1192–1193) Jindřich Břetislav (1193–1197) Vladislav Jindřich (1197) Přemysl Otakar I. (1198–1230) Václav I. (1230–1253) Přemysl Otakar II. (1253–1278) Václav II. (1278–1305) Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) Rudolf Habsburský (1306–1307) Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) Karel IV. (1346–1378) Václav IV. (1378–1419) Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) interregnum (1439–1453) Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) Rudolf II. (1576–1611) Matyáš Habsburský (1611–1619) Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) Fridrich Falcký³ (1619–1620) Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) Ferdinand IV. Habsburský Leopold I. (1657–1705) Josef I. Habsburský (1705–1711) Karel VI. (1711–1740) Marie Terezie (1740–1780) Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) Leopold II. (1790–1792) František I. Rakouský (1792–1835) Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) František Josef I. (1848–1916) Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Autoritní data Editovat na Wikidatech