Manfred von Richthofen

Manfred von Richthofen
Rodné jménoManfred Albrecht von Richthofen
Narození2. května 1892
Vratislav
Úmrtí21. dubna 1918 (ve věku 25 let)
Vaux-sur-Somme
Příčina úmrtízabitý v boji
Místo pohřbeníSouth Cemetery Wiesbaden (50°3′37″ s. š., 8°15′57″ v. d.)
Alma materRoyal Prussian Main Cadet Institute
Povolánívojenský letec a důstojník
OceněníPour le Mérite
Řád červené orlice 3. třídy
Vojenský záslužný kříž 3. třídy
Řád železné koruny
RodičeAlbrecht Freiherr von Richthofen[1][2] a Kunigunde von Schickfus und Neudorff[1][2]
PříbuzníLothar von Richthofen a Bolko von Richthofen (sourozenci)
PodpisManfred von Richthofen – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Manfred von Richthofen přezdívaný Rudý Baron
Další významy jsou uvedeny na stránce Manfred von Richthofen (rozcestník).
Možná hledáte: článek o česko-německo-britském filmu z roku 2008 – Rudý baron (film).

Manfred Albrecht svobodný pán von Richthofen (2. května 1892, Breslau, Německé císařství (dnes Vratislav, Polsko) – 21. dubna 1918, Vaux-sur-Somme), známý též jako Rudý baron (německy der Roter Baron) či Eso všech es, byl stíhací pilot německého armádního letectva a nejúspěšnější stíhač první světové války. Velel jednotce Jagdgeschwader I (první stíhací eskadra). Je mu připisováno 80 sestřelů.

Život

Narodil se 2. května 1892 ve Vratislavi jako druhé ze čtyř dětí důstojníka kavalérie Albrechta svobodného pána von Richthofen a jeho ženy Kunigunde, rozené von Schickfus und Neudorff. Byl potomkem známého pruského polního maršála Leopolda I. von Anhalt-Dessau. Manfredovi sourozenci byli bratři Lothar (1894–1922), taktéž letecké eso, a Karl-Bolko (1903–1971), a sestra Ilse (1890–1963). Ve věku devíti let se přestěhoval se svou rodinou do Schweidnitz (dnes Świdnica, Polsko)

Mládí

Jako mladý se zajímal o lov a jezdectví.

Svoji vojenskou kariéru začal už v roce 1909. V roce 1911 vstoupil do pruského hulánského regimentu cara Alexandra III. Už před první světovou válkou dosáhl hodnosti poručíka.

Válečná léta

Na začátku války byl von Richthofen průzkumníkem na východní frontě. Měsíc po vypuknutí války dostal ocenění Železný kříž II. stupně.

Roku 1915 požádal o převelení k leteckým silám a začal jeho letecký výcvik. Nejprve sloužil jako pozorovatel, v roce 1916 se objevil na západní frontě jako pilot dvoumístného pozorovacího Albatrosu B.II.

Když se poprvé posadil do stíhacího letounu, letěl s Oswaldem Boelckem přímo do bitvy. Tam se ukázalo, že i přes zdánlivé neúspěchy v leteckých testech má Richthofen vrozené letecké schopnosti, výborný zrak, a dobrý odhad při předvídání situací. Prvním jeho oficiálním sestřelem byl britský dvoumístný stíhací letoun F.E.2b. Po jeho šestnáctém sestřelu stíhačky Sopwith Pup dostal pozici velitele jeho letky (Jasta 11) a vysoce ceněný Záslužný kříž – Pour le Mérite (tzv. Modrý Max). Asi po 6 měsících byl povýšen na hodnost Rittmeister. Později přejmenoval eskadru na JG I. Ta na konci války nahlásila 645 sestřelení nepřátelských letadel při ztrátě 56 vlastních pilotů. Při jednom ze soubojů ho zasáhla střela vystřelená z letounu FE.2d do hlavy. Podařilo se mu ale nouzově přistát a byl ihned převezen do nemocnice. Po devíti měsících se uzdravil, znovu nastoupil do služby a převzal nové letadlo Fokker Dr.I. 21. dubna 1918 byl Richthofen sestřelen a dopadl k rakouské dělostřelecké baterii. Podle některých zdrojů jej sestřelil Arthur Roy Brown (kanadské eso s 10 sestřely), pravděpodobněji, dle charakteru zranění, ho však zasáhla náhodná střela z pozemních kulometů rakouské baterie, neboť letěl příliš blízko země. Byl pohřben na hřbitově v Bertangles v severní Francii se všemi vojenskými poctami. Později, v roce 1925, bratr Bolko nechává ostatky exhumovat a převézt do Německa.

Kulturní obraz

Jako jeden z nejlepších pilotů první světové války získal Richthofen obrovskou popularitu a byl široce využíván v německé propagandě za svého života i později. Stejně tak byl předmětem zájmu a jako o velké osobnosti o něm vzniklo několik filmů. Nejznámější z nich jsou americký The Red Baron z roku 1971[3] a německý Rudý baron z roku 2008.[4] Dále o něm byla skupinou Sabaton složena stejnojmenná píseň, rovněž se po něm jmenuje španělská metalová kapela Barón Rojo.

Letadla

Většina lidí si ho spojuje s červeným trojplošníkem Fokker Dr.I, létal ale převážně na Albatrosu D.II, k Fokkeru Dr.I se dostal až ke konci války (posledních 20 sestřelů bylo právě s Fokkerem) a velmi si ho chválil.

Vyznamenání

Německá říše / spolkové země

Rakousko-Uhersko

  • Řád železné koruny Řád železné koruny, III. třída
  • Vojenský záslužný kříž Vojenský záslužný kříž, III. třída s vojenskou dekorací
  • odznak Rakousko-Uhersko: Pilotní odznak[8]

Bulharsko

  • Vojenská medaile za statečnost Vojenská medaile za statečnost, IV. třída (12. 06. 1917)

Osmanská říše

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manfred von Richthofen na německé Wikipedii.

  1. a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. a b různí autoři: Allgemeine Deutsche Biographie. Lipsko: Duncker & Humblot. 1875.
  3. http://www.csfd.cz/film/1688-red-baron-the/?text=78907
  4. http://www.csfd.cz/film/196821-red-baron-the-rote-baron-der/?text=108283
  5. Valka.cz, Pohár slávy za vítězství ve vzdušném boji
  6. Valka.cz, Vévodský saský Ernestínský řád
  7. Valka.cz, Všeobecné čestné vyznamenání "Za statečnost"
  8. Valka.cz, Rakousko-Uhersko: Pilotní odznak

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Galerie Manfred von Richthofen na Wikimedia Commons
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Manfred von Richthofen na Wikimedia Commons
  • (německy) Seznam sestřelů
  • (anglicky) Seznam sestřelů na webu theaerodrome.com'
  • (anglicky) Rekonstrukce Richthofenova posledního leteckého souboje pomocí leteckého simulátoru Rise of Flight
  • Válka.cz, kapitán Manfred Albrecht von Richthofen
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech