Juan Marsé

Juan Marsé
Rodné jménoJuan Domingo Antonio Faneca Roca
Narození8. ledna 1933
Barcelona
Úmrtí18. července 2020 (ve věku 87 let)
Barcelona
PseudonymJuan Marsé
Povoláníspisovatel, sloupkař, romanopisec a scenárista
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Žánrromán
Témataliteratura
Významná dílaÚltimas tardes con Teresa
Si te dicen que caí
Un día volveré
El amante bilingüe
El embrujo de Shanghai (novela)
OceněníCena krátké knihovny (1966)
Cena Planety (1978)
Ateneo de Sevilla award (1990)
Cena kastilské narativní kritiky (1993)
Cena kastilské narativní kritiky (2001)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostKomunistická strana Španělska (1962–1966)
DětiBerta Marcé
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juan Marsé (8. ledna 1933, Barcelona, Španělsko 19. července 2020, Barcelona[1]) byl španělský spisovatel, novinář a scenárista. Od roku 1997 je držitelem prestižní ceny Juana Rulfa, udělované guadalajarskou univerzitou v Mexiku. Mezi jeho nejznámější díla patří Temný příběh sestřenice Montse (1970), Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973), Dívka se zlatými kalhotkami (1978), Jednoho dne se vrátím (1982), Poručík Bravo (1987) a kritiky i čtenáři vysoce ceněný román Ještěrčí ocásky (šp. 2000, čes. 2007).

Životopis

Španělský romanopisec Juan Marsé se narodil v roce 1933 v Barceloně jako Juan Faneca Roca. Záhy, po smrti matky, byl adoptován rodinou Marsé, jejíž jméno přejal. Ve třinácti letech se vyučil zlatníkem a začal pracovat ve šperkařské dílně. V letech 1957 až 1959 publikoval v časopisech své první povídky.[2]

V roce 1960 vychází jeho první kniha nazvaná Uzavřeni s jedinou hračkou pojednávající o mladých lidech v poválečném frankistickém Španělsku, jejichž jedinou příjemnou aktivitou v nepříznivých společenských poměrech oné doby je sex. Na počátku 60. let pobývá Marsé v Paříži, kde se živí jako asistent v laboratoři, překladatel scénářů a příležitostný učitel španělštiny. Zde také píše svůj nejslavnější román Poslední odpoledne s Terezou (šp. 1966, čes. 1982), stendhalovsky laděný příběh přibližující atmosféru Barcelony šedesátých let a vyprávějící o chudém krasavci, který se přes bohatou dívku Terezu snaží proniknout do vyšších společenských vrstev.[2]

V sedmdesátých letech se Juan Marsé začal živit také jako scenárista. Od roku 1974 navíc píše články do časopisu Por Favor. V posledních dvou dekádách obdržel řadu významných literárních vyznamenání. Nejvýznamnější z nich je Cervantesova cena za rok 2008.

Juan Marsé (v červeném)

Seznam děl v českém jazyce

  • Uzavřeni s jedinou hračkou (1960)
  • Temný příběh sestřenice Montse (1970)
  • Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973)
  • Dívka se zlatými kalhotkami (orig. 'La muchacha de las bragas de oro', česky 1978, 2010 v překladu Marie Jungmannové)
  • Jednoho dne se vrátím (1982)
  • Poslední odpoledne s Terezou (orig. 'Últimas tardes con Teresa', česky 1982 v překladu Aleny Pokové)
  • Poručík Bravo (1987)
  • Ještěrčí ocásky (orig. 'Rabos de Lagartija', česky 2007 v překladu Marie Jungmannové)
  • Kaligrafie snů (orig. 'Caligrafía de los suneons', česky 2012 v překladu Marie Jungmannové)

Umělecká ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Muere Juan Marsé a los 87 años, el escritor que desnudó a la burguesía catalana
  2. ↑ a b http://e-kultura.cz/juan-marse/

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Juan Marsé na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juan Marsé
  • Osoba Juan Marsé ve Wikicitátech
  • Juan Marsé v Databázi knih
  • (španělsky) Oficiální stránky Juana Marsé
  • (česky) Juan Marsé - portrét na portálu e-kultura.cz
Laureáti Cervantesovy ceny
1976–2000
Jorge Guillén (1976) • Alejo Carpentier (1977) • Dámaso Alonso (1978) • Jorge Luis Borges (1979) • Juan Carlos Onetti (1980) • Octavio Paz (1981) • Luis Rosales (1982) • Rafael Alberti (1983) • Ernesto Sábato (1984) • Gonzalo Torrente Ballester (1985) • Antonio Buero Vallejo (1986) • Carlos Fuentes (1987) • María Zambrano (1988) • Augusto Roa Bastos (1989) • Adolfo Bioy Casares (1990) • Francisco Ayala (1991) • Dulce María Loynaz (1992) • Miguel Delibes (1993) • Mario Vargas Llosa (1994) • Camilo José Cela (1995) • José García Nieto (1996) • Guillermo Cabrera Infante (1997) • José Hierro (1998) • Jorge Edwards (1999) • Francisco Umbral (2000)
2001–2020
Álvaro Mutis (2001) • José Jiménez Lozano (2002) • Gonzalo Rojas (2003) • Rafael Sánchez Ferlosio (2004) • Sergio Pitol (2005) • Antonio Gamoneda (2006) • Juan Gelman (2007) • Juan Marsé (2008) • José Emilio Pacheco (2009) • Ana María Matute (2010) • Nicanor Parra (2011) • José Manuel Caballero Bonald (2012) • Elena Poniatowska (2013) • Juan Goytisolo (2014) • Fernando del Paso (2015) • Eduardo Mendoza (2016) • Sergio Ramírez Mercado (2017) • Ida Vitaleová (2018) • Joan Margarit (2019) • Francisco Brines (2020)
2021–
Cristina Peri Rossi (2021) • Rafael Cadenas (2022) • Luis Mateo Díez (2023)
Autoritní data Editovat na Wikidatech