Jiřina Fikejzová

PhDr. Jiřina Fikejzová
Základní informace
Narození	13. dubna 1927 Lom
Úmrtí	2. září 2020 (ve věku 93 let)
Povolání	textařka, sportovkyně a scenáristka
Manžel(ka)	Jaroslav Fikejz
Děti	Daniel Fikejz
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřina Fikejzová, rodným jménem Jiřina Henzlová (13. dubna 1927 Lom u Mostu – 2. září 2020^[1]) byla česká textařka, hudební scenáristka a sportovkyně.

Životopis

Po studiu na gymnáziu v Lounech (1938–1945) a Teplicích (1945–1946), kde zpívala i s kapelou. Studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a soukromě se učila hrát na housle a na klavír.

V 50. letech 20. století byla úspěšnou sprinterkou československé národní reprezentace.^[2] Na Mistrovství ČSR v atletice roku 1951 získala zlatou medaili ve štafetách na 4×100 a 4×200 metrů^[1] a stříbrnou v běhu na 200 metrů. O rok později získala na národním mistrovství ve štafetě stříbro a v běhu na 200 metrů bronz.

Po ukončení studia v roce 1950 pracovala do roku 1953 v odborném učilišti v ČKD, poté na odboru zahraničních vztahů v hudebním vydavatelství Supraphon, kde působila jako dramaturgyně při vydávání zahraničních licenčních desek. Již od středoškolských studií se věnovala psaní písňových textů. Profesionálně začala spolupracovat s Vladimírem Dvořákem, později pak s Orchestrem Karla Vlacha a Tanečním orchestrem Československého rozhlasu (TOČR). Za svůj život vytvořila kolem 240 písňových textů, napsala také několik scénářů jak pro pražské Divadlo hudby, tak pro Československou televizi a Československý rozhlas.

Za svoji textařkou práci získala celou řadu domácích ocenění. Kromě toho také působila jako členka textových komisí vydavatelství Supraphon a Panton a v přijímací komisi Ochranného svazu autorského. Dále byla členkou odborných porot různých domácích i zahraniční hudebních festivalů (doma: Intertalent, Porta, Zlatý palcát; v zahraničí: Athény, Sopoty, Split).

Je řazena mezi nejlepší české textaře. V roce 2002 dostala při příležitosti 75. narozenin jubilejní platinovou desku Supraphonu za významný přínos české populární hudbě a vklad k prestiži vydavatelství.^[3]

Jejím manželem byl Jaroslav Fikejz, český atlet a reprezentant Československa ve štafetě a skoku do dálky. Jejich syn Daniel Fikejz je známým hudebníkem.^[1]

Diskografie, výběr

• E 14 (LP Karla Gotta, vydal Supraphon 1985)
• To mám tak ráda (CD, různí interpreti, Supraphon 2002)
• Chvíli můj a chvíli svůj (LP, Monitor Records 1992)
• Den jako malovaný (CD, music centrum, 1997)

Texty písní

Výběr z nejznámějších textů

• Easter Parade / Půvabná a svěží (Sbor Lubomíra Pánka)
• Romantická (Yvetta Simonová)
• Akropolis adieu (Judita Čeřovská)
• Jen ty a já (Yvetta Simonová)
• Písnička o base (Milan Chladil)
• Za rok se vrátím (Milan Chladil)
• Já do hry dávám více (Eva Pilarová)
• Malý vůz (Judita Čeřovská)
• Sedm dostavníků (Waldemar Matuška)
• Co dál (Judita Čeřovská)
• Dominiku (Judita Čeřovská)
• Řekni kde ty kytky jsou (Judita Čeřovská)
• Sám pod svou hvězdou (Judita Čeřovská)
• Jak málo zmůže čas (Marie Rottrová)
• Mama (Marie Rottrová)
• Markétka (Marie Rottrová)
• Měsíční řeka (Judita Čeřovská, Jitka Zelenková)
• To mám tak ráda (Marie Rottrová)
• Pusť mě už dál (Petra Janů)
• Můj ideál (Hana Hegerová, Judita Čeřovská)
• Dingy dou (Petr Kotvald a Stanislav Hložek)
• Děvče, smůlu máš, je můj (Helena Vondráčková)
• Celou noc (Václav Neckář)
• Massachusetts (Václav Neckář)
• E 14 (Karel Gott)

Odkazy

Reference

Literatura

• Jiřina Fikejzová: Povolání textařka, vydalo nakladatelství Academia v roce 1999, ISBN 80-200-0738-5, (autobiografie)
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 198. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 140. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 312. 
• BAŤKOVÁ, Šárka; HAINCOVÁ, Jitka; LUKEŠOVÁ, Hana; SLÁMOVÁ, Lenka. Ženy & Frauen: Inspirativní ženy Ústeckého kraje. Ústí nad Labem: Knihovna Ústeckého kraje, 2024. ISBN 978-80-7055-293-3 S. 113–115.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina Fikejzová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Fikejzová
• Jiřina Fikejzová v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• BRANDEJSOVÁ, Simona Ester. Jiřina Fikejzová - Co napovídá melodie. Muzikus [online]. 2003-07-12. Dostupné online. 
• KOUKAL, Pavel. Gratulace Jiřině Fikejzové. Duchcovské noviny [online]. Duchcov, květen 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-01. 
• KOUKAL, Pavel. Autorka noblesních textů. S. 5. Duchcovské noviny [PDF online]. Duchcov, květen 2015. S. 5. Dostupné online. 
• KNOTEK, Milan. Jiřina Fikejzová – první dáma českých písňových textů, rodačka z Lomu u Mostu. ČRo Sever [online]. Český rozhlas, 2023-06-23. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.