Jaromír Johanes

Jaromír Johanes
Čs. vyslanec v Kanadě
Ve funkci:
listopad 1974 – leden 1976
Čs. vyslanec v USA
Ve funkci:
květen 1976 – únor 1982
PředchůdceDušan Spáčil
NástupceJaroslav Žantovský
Ministr zahraničních věcí ČSSR
Ve funkci:
říjen 1988 – prosinec 1989
PředchůdceBohuslav Chňoupek
NástupceJiří Dienstbier
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození21. srpna 1933 (90 let)
Dobrá nad Sázavou
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
DětiVladimír Johanes Petr Johanes
Alma materVŠ polit. a hosp. věd Praha
MGIMO
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Johanes (* 21. srpna 1933 Dobrá nad Sázavou) je bývalý český a československý diplomat a politik KSČ, na konci normalizace a krátce po sametové revoluci ministr zahraničních věcí Československé socialistické republiky.

Biografie

Pocházel z dělnické rodiny. Členem KSČ se stal roku 1956. Absolvoval Vysokou školu politických a hospodářských věd v Praze a pak Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), kde studium dokončil roku 1958. Patřil do skupiny prvních tří studentů z Československa, kteří na této sovětské elitní škole vystudovali. Pak trvale působil na československém ministerstvu zahraničních věcí. Zpočátku byl referentem tiskového odboru. Postupně zastával posty v ústřední správě ministerstva i na zastupitelských úřadech ČSSR v zahraničí. Byl generálním konzulem v Austrálii, velvyslancem v USA a Kanadě, zastupoval Československo v OSN. V roce 1982 se stal náměstkem a roku 1987 prvním náměstkem ministra. Angažoval se v KSČ a působil jako lektor Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Byl členem komise ÚV KSČ pro zahraniční politiku. Bylo mu uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu a Vyznamenání Za vynikající práci.[1][2]

V říjnu 1988 se stal ministrem zahraničních věcí v československé vládě Ladislava Adamce.[2] Na tomto postu i pod pověřeným vedením Mariána Čalfy setrval až do 10. prosince 1989. V následující první vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) již zastoupen nebyl.[3] Jeho porevoluční nástupce na ministerském postu Jiří Dienstbier nástup Johanese na post ve vládě interpretoval tak, že ministr Bohuslav Chňoupek se pod vlivem sovětské perestrojky začínal profilovat jako mírný reformátor, a proto byl nahrazen Johanesem coby úřednickým typem bez větších politických ambicí.[4]

V prosinci 1989 ještě pod vlivem událostí sametové revoluce inicioval jako ministr výměnu 21 velvyslanců ČSSR. Na ministerstvu zahraničních věcí pracoval i v následujících letech. 1. srpna 1991 se stal radou vyslancem v turecké Ankaře, kde působil do srpna 1994. Pak odešel do penze.[1] Stal se šéfem pobočky firmy Škodaexport v Ankaře. V 90. letech ho pak kurdský podnikatel Yekta Uzunoglu obvinil z podílu vykonstruovaném obvinění, jež mělo být motivováno odplatou za to, že Uzunoglu ohrožoval ekonomické zájmy Škodaexport. Johanes Uzunogluova tvrzení odmítl. Syn Jaromíra Johanese Vladimír Johanes působí jako lobbista pro firmu ČEZ a předseda dozorčí rady firmy Škoda Praha.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Jaromír Johanes [online]. mzv.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Životopisy nových členů vlád. Rudé právo. Říjen 1988, roč. 69., čís. 242, s. 3. Dostupné online. 
  3. ↑ Vláda Ladislava Adamce (12.10.1988-10.12.1989) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 550. 
  5. ↑ Anabáze kurdského lékaře [online]. tyden.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
Vláda Ladislava Adamce
Ministerský předseda
Ladislav Adamec (jmenován 12. října 1988, KSČ) • Marián Čalfa (pověřen řízením vlády 7. prosince 1989,² KSČ)
Členové v den jmenování vlády
12. října 1988
Pavol Hrivnák (první místopředseda vlády,¹ Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,² KSČ) • František Pitra (místopředseda vlády, KSČ) • Ivan Knotek (místopředseda vlády,¹ KSČ) • Matej Lúčan (místopředseda vlády,¹ KSČ)  Karel Juliš (místopředseda vlády,² KSČ) • Jaromír Obzina (místopředseda vlády,² KSČ) • Bohumil Urban (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Jaromír Johanes (Ministr zahraničí, KSČ) • František Kincl (ministr vnitra, KSČ)² • Milán Václavík (ministr národní obrany,² KSČ) • Jan Stejskal (ministr financí, KSČ) • František Podlena (ministr dopravy a spojů, KSČ) • Miloslav Boďa (ministr práce a sociálních věcí,² KSČ) • Karel Juliš (ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,¹ KSČ) • Antonín Krumnikl (ministr paliv a energetiky, KSČ) • Jan Štěrba (ministr zahraničního obchodu,² KSČ) • Jaromír Algayer (ministr zemědělství a výživy, KSČ) • Jaromír Žák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,¹ KSČ) • František Ondřich (Předseda Výboru lidové kontroly ČSSR,² KSČ) • Marián Čalfa (ministr bez portfeje,² KSČ)
Členové jmenovaní později
19. června 1989¹
Zdeněk Horčík (místopředseda vlády,² KSČ) • Pavol Hrivnák (místopředseda vlády, KSČ) • Ladislav Vodrážka (místopředseda vlády, ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky, KSČ) • Jaromír Žák (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr bez portfeje, Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,² KSČ)
3. prosince 1989²
Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • František Pinc (ministr vnitra, KSČ) • Miroslav Vacek (ministr národní obrany, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr práce a sociálních věcí, KSČ) • Andrej Barčák mladší (ministr zahraničního obchodu, KSČ) • Ladislav Dvořák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu, ČSS) • Květoslava Kořínková (Předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR, nestraník) • Karel Juliš (Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, KSČ) • František Reichel (ministr bez portfeje, ČSL) • Viliam Roth (ministr bez portfeje, nestraník)
¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády.
² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa.