Interogativ

Interogativ (česky tázací způsob) je slovesný způsob, pomocí kterého se vytváří tázací otázky, tedy věty, kterými se na něco ptáme. Jeho výskyt je vzácný. Většina indoevropských jazyků ho nemá a tázací otázky vytváří pomocí indikativu (tak je tomu i v češtině). Nicméně u několika málo indoevropských jazyků se s ním můžeme setkat, protože se v minulosti odtrhl od indikativu. Příkladem jsou např. keltské jazyky.

Ve většině jazyků, které používají tázací způsob se věta, která ho obsahuje ukončí otazníkem. V jazycích, které ho nemají, se tázací věty (nahrazující jeho funkci) také ukončují otazníkem.

Interogativ v rodině indoevropských jazyků

V praindoevropském jazyce interogativ neexistoval, jak již bylo zmíněno, tázací věty se tvořily pomocí indikativu. Praindoevropský jazyk měl tyto čtyři způsoby: indikativ, konjunktiv, optativ a imperativ.

Interogativ v rodině eskymácko-aleutských jazyků

Ve většině eskymácko-aleutských jazyků, například v grónštině, interogativ existuje a v praeskymácko-aleutském jazyce se vyskytoval také.

Grónština

Zde je uvedeno časování sloves v interogativu v grónštině (koncovky přidávané ke kořenu slovesa).

Intranzitivní časování (pozitivní)

Intranzitivní časování (negativní)

Tranzitivní časování (pozitivní)

Tranzitivní časování (negativní)

* Tvary označené hvězdičkou jsou shodné s indikativem.
** Slovesa zakončená na -voq mají koncovku -ppat (timmippat?), ale slovesa zakončená na -poq mají koncovku -pat (oqarpat?).