František Fiedler

prof. JUDr. František Fiedler
Poslanec rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1901 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1901 – ???
24. ministr obchodu Předlitavska
Ve funkci:
9. listopadu 1907 – 15. listopadu 1908
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyMax Wladimir von Beck
PředchůdceJosef Fořt
NástupceViktor Mataja (správce)
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1906 – 1907
PředchůdceJaromír Čelakovský
NástupceKamil Henner
Stranická příslušnost
Členstvímladočeši
Narození13. prosince 1858
Dvory u Prachatic
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí28. ledna 1925 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Profesepedagog, ekonom, právník a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Fiedler (13. prosince 1858 Dvory u Prachatic[1] – 28. ledna 1925 Praha[2][3]) byl český národohospodář a rakousko-uherský, respektive předlitavský, mladočeský politik. V letech 1907–1908 ministr obchodu Předlitavska.

Biografie

Odborně se profiloval jako národohospodář a právník. Po studiích práv byl promován sub auspiciis imperatoris, publikoval knihy o dějinách zemědělství v českých zemích. Krátce působil v justici, pak se stal tajemníkem českého zemského výboru (v zemském výboru setrval až do konce roku 1898). Přednášel na obchodní akademii. Vyučoval na české technice, kde od roku 1891 nastoupil docenturu v oboru zemědělského zákonodárství a kde byl roku 1899 jmenován profesorem právních a státních věd. Učil také na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako profesor správní vědy a správního práva,[4] kde byl navíc jedno funkční období děkanem.

Od roku 1901 byl poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za městskou kurii, obvod Karlín, Smíchov. Nastoupil sem 29. října 1901 místo Josefa Kaizla. Mandát obhájil ve volbách roku 1907, konaných již podle rovného volebního práva, bez kurií, kdy byl zvolen za okrsek Čechy 016. Opětovně získal za tentýž obvod poslanecké křeslo ve volbách roku 1911. V Říšské radě setrval až do konce monarchie.[5] Od roku 1901 rovněž zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu.[6]

Roku 1901 je uváděn jako mladočeský kandidát.[7] Po volbách roku 1907 i 1911 zasedl v poslaneckém klubu Český klub.[5]

Na českém sněmu se podílel na vypracování zákona o zápisu do pozemkových knih a dalších předloh. Byl do něj volen za obvod Poděbrady-Městec Králové, na Říšskou radu za obvod Smíchov-Karlín.[4]

Vrchol jeho politické kariéry nastal počátkem 20. století, kdy se za vlády Maxe Becka stal dodatečně ministrem obchodu Předlitavska. Funkci zastával v období 9. listopadu 1907 – 15. listopadu 1908.[8] Byl členem mladočeské strany a poslancem za tuto stranu. Do funkce ministra ho vybral výkonný výbor strany.[9] Původně měl být ministrem jiný mladočeský předák, Josef Herold. Když už se chystal na převzetí úřadu, bylo mu ovšem sděleno, že vedení strany pro vládní post vybralo Fiedlera. Ve funkci ministra řešil přetrvávající jazykové česko-německé spory a vleklá jednání o rakousko-uherském finančním vyrovnání.[4]

I po odchodu z vlády byl aktivní v politice, zejména na parlamentní úrovni. V listopadu 1910 byl zvolen předsedou Českého klubu, volné aliance etnicky českých nesocialistických stran na Říšské radě. V roce 1915 se podílel za mladočeskou stranu na konzultacích ohledně vytvoření Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací za Protektorátu Čechy a Morava), které mělo být střechovou koalicí všech českých politických stran. V této době představoval v mladočeské straně aktivistické, prorakouské křídlo.[10] Když se roku 1916 stal Karel I. novým rakouským císařem, povolal si Fiedlera na konzultaci ohledně českých postojů k vládě a státu. V té době již ale údajně Fiedler panovníkovi tlumočil, že samostatnost je převažujícím stanoviskem Čechů. Poslancem Říšské rady zůstal Fiedler až do zániku monarchie v roce 1918.[4]

Po vzniku Československa se již výrazněji veřejně neangažoval. Když byl počátkem 20. let zavražděn ministr financí Alois Rašín, spekulovalo se o něm jako o možném nástupci, ale ministrem se nestal. Zemřel na srdeční chorobu.[4] Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ František Fiedler [online]. bibliothecaeconomica.cz [cit. 2013-03-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z16, s. 197. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e Dr. F. Fiedler. Národní listy. Leden 1925, čís. 29, s. 1. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 672. 
  7. ↑ Neues Wiener Tagblatt, 22. 10. 1901, s. 3.
  8. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 590. 
  9. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 541. 
  10. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 548, 599, 616. 

Externí odkazy

  • Autor František Fiedler ve Wikizdrojích
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Fiedler
Vláda Maxe Becka (1906–1908)
Předseda vlády Předlitavska
Max Wladimir von Beck (2. června 1906 – 15. listopadu 1908)
Znak Předlitavska Ministři Předlitavska
Richard von Bienerth (vnitro) • Witold Korytowski (finance) • Gustav Marchet (kult a vyučování) • Franz Klein (spravedlnost) • Josef Fořt (obchod) •→ František Fiedler (obchod) • Leopold von Auersperg (zemědělství) •→ Alfred Ebenhoch (zemědělství) • Franz Xaver von Schönaich (zeměbrana) •→ Julius von Latscher-Lauendorf (zeměbrana) •→ Friedrich von Georgi (zeměbrana) • Julius Derschatta von Standhalt (železnice) • Albert Gessmann (bez portfeje) • Albert Gessmann (veřejné práce) • Wojciech Dzieduszycki (haličské záležitosti) •→ Dawid Abrahamowicz (haličské záležitosti) • Bedřich Pacák (český krajan) •→ Karel Prášek (český krajan) • Heinrich Prade (německý krajan) •→Franz Peschka (německý krajan) •→Heinrich Prade (německý krajan)
Společní ministři Rakousko-Uherska
Agenor Gołuchowski (zahraniční věci) •→ Alois Lexa von Aehrenthal (zahraniční věci) • Heinrich von Pitreich (válka) •→ Franz Xaver von Schönaich (válka) • István Burián (finance)
Ministři obchodu Předlitavska
1. Bernhard von Wüllerstorf (1867) • 2. Franz Karl von Becke (1867) • 3. Ignaz von Plener (1867–1870) • 4. Sisinio de Pretis (1870–1871) • 5. Albert Schäffle (1871) • 6. Otto von Wiedenfeld (1871) • 7. Anton von Banhans (1871–1875) • 8. Johann von Chlumecký (1875–1879) • 9. Karl Korb von Weidenheim (1879–1880) • 10. Alfred von Kremer (1880–1881) • 11. Felix Pino z Friedenthalu (1881–1886) • 12. Karl von Pusswald (1886) • 13. Olivier de Bacquehem (1886–1893) • 14. Gundaker Wurmbrand-Stuppach (1893–1895) • 15. Heinrich von Wittek (1895) • 16. Hugo Glanz von Eicha (1895–1897) • 17. Ernest von Koerber (1897–1898) • 18. Josef Maria Baernreither (1898) • 19. Josef von Dipauli (1898–1899) • 20. Franz Stibral (1899–1900) • 21. Guido von Call (1900–1905) • 22. Leopold z Auerspergu (1905–1906 a 1906) • 23. Josef Fořt (1906–1907) • 24. František Fiedler (1907–1908) • 25. Viktor Mataja (1908–1909) • 26. Richard Weiskirchner (1909–1911) • 27. Viktor Mataja (1911) • 28. Mauriz von Rössler (1911–1912) • 29. Rudolf von Schuster-Bonnott (1912–1915) • 30. Alexander Spitzmüller (1915–1916) • 31. Franz Stibral (1916) • 32. Karl Urban (1916–1917) • 33. Viktor Mataja (1917) • 34. Friedrich von Wieser (1917–1918)
kurzivou – pověřeni správou úřadu
Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)
Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)
Univerzita Karlova
(1920–1939)
Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)
Univerzita Karlova
(1945–)
Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)
Autoritní data Editovat na Wikidatech