František Cuřín

prof. PhDr. František Cuřín, DrSc.[1]
Narození30. ledna 1913
Bechyňská Smoleč
Úmrtí13. září 1988 (ve věku 75 let)
Praha
Povolánívysokoškolský učitel a jazykovědec
StátČeskoČesko Česko
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématačeština, dialektologie a onomastika
Významná dílaVývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka (1981, společně s doc. Jiřím Novotným)
VlivyVladimír Šmilauer
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Cuřín (30. ledna 1913, Bechyňská Smoleč (u Tábora) – 13. září 1988, Praha) byl český vysokoškolský učitel a jazykovědec,[2] zabývající se v rámci oboru bohemistiky jak historií, vývojovými tendencemi a dialektologií českého jazyka, tak i českou toponomastikou.

Život a dílo

František Cuřín studoval na táborském gymnázium, kde i pod vlivem tamějšího filologa a učitele Josefa Straky (1876–1963)[3][4] obrátil svoji studijní pozornost k jazykovědě (např. místní toponomastice).[5] Následně vystudoval v 30. letech 20. století – jako žák indoevropeisty Oldřicha Hujera, slavisty Miloše Weingarta, bohemisty Emila Smetánky a bohemisty a onomastika Vladimíra Šmilauera – na Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, posléze se až do roku 1954, kdy se navrátil opětovně na univerzitu a započal pedagogicky působiti na Pedagogické fakultě UK, věnoval od svého ukončení univerzitního studia středoškolské učitelské dráze.[6]

Publikační činnost (výběr)

Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky (NK ČR) je František Cuřín autorem těchto níže uvedených knih:

Česká dialektologie a toponomastika

  • Kapitoly z dějin českých nářečí a místních i pomístních jmen. 1. vyd. Praha: Universita Karlova, 1969. 150 S. (pozn.: 500 výtisků)
  • Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1967. 186 S. (pozn.: 500 výtisků)
  • Historický vývoj označování rodiny a rodinné příslušnosti v českých nářečích. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 69 S. (pozn.: vydáno 800 výtisků)

Vývoj českého jazyka a slavistika

  • Cuřín, František; Cirklová, Marie. Základy slavistiky: určeno pro posluchače pedagogických fakult. České Budějovice: Pedagogická fakulta, 1981. 155 S. (pozn.: 700 výtisků)
  • Vývoj spisovné češtiny: vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických a pedagogických fakult. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 180 S.
  • Cuřín, František; Novotný, Jiří. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 106 S.
  • Cuřín, František a kol. Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. (několikero vydání)
    • (Pozn.: 2. vyd. Praha: SPN, 1971. 212 S.; 3. vyd. Praha: SPN, 1975. 212 S.; 4. vyd. Praha: SPN, 1977. 213 S.)

Výbor z uveřejněných článků

  • Stručná charakteristika prvních obrozeneckých gramatik. Práce z dějin slavistiky X, 1985. 191-198 S.[7]
  • Nejstarší obrozenecké divadlo a obrozenecká čeština. Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 5, 225-229 S.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Cuřín, František, 1913-1988 - Bibliografie dějin Českých zemí
  2. ↑ Osobnost: František Cuřín In: Příjmení.cz
  3. ↑ CLERCQ, Jan De; DESMET, Piet. Florilegium historiographiae linguisticae: études d'historiographie de la linguistique et de grammaire comparée : à la mémoire de Maurice Leroy. [s.l.]: Peeters Publishers 524 s. Dostupné online. ISBN 9789068315783. (francouzsky) 
  4. ↑ Badatelna.eu | Státní okresní archiv Tábor - Straka Josef, Dr.. badatelna.eu [online]. [cit. 2017-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09. 
  5. ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Šedesátiny Františka Cuřína. In: Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 2, 104-105 S.
  6. ↑ RACKOVÁ, Marie. František Cuřín sedmdesátiletý. In: Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 2, 96-99 S.
  7. ↑ Bachmannová, Jarmila. František Cuřín (1913—1986). In: Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 2, 101-102 S.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech