Dolní Lužice

Dolní Lužice
Niederlausitz (de)
Dolna Łužyca (dsb)
Lusatia inferior (la)

←

1410–1952

→

vlajka

znak

Geografie

Dolní Lužice v rámci Koruny České a Svaté říše římské roku 1618

Hlavní město

Cottbus (Chotěbuz)

Obyvatelstvo

Národnostní složení

Němci, Lužičtí Srbové, Poláci

Jazyky

němčina, dolnolužická srbština, polština

Náboženství

římskokatolické, protestantské

Státní útvar

Státní zřízení

dědičná monarchie

Mateřská
země

Svatá říše římská Svatá říše římská
Země Koruny české Země Koruny české (1367–1635)
Saské kurfiřtství Saské kurfiřtství
Pruské království Pruské království

Vznik

1076 – získal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) český kníže a posléze král Vratislav II.

Zánik

1952 – byly obě Lužice zrušeny, Dolní Lužice byla v rámci NDR začleněna do Chotěbuzského kraje

Státní útvary a území

Předcházející

Lužické markrabství

Následující

Německá demokratická republika

Dolní Lužice (německy Niederlausitz, dolnolužickosrbsky Dolna Łužyca, hornolužickosrbsky Delnja Łužica, polsky Dolne Łużyce, latinsky Lusatia inferior) je historické území, které je od roku 1945 rozděleno mezi Německo a Polsko. Téměř celá německá část Dolní Lužice je součástí spolkové země Braniborsko, zatímco vesnice Geierswalde (lužickosrbsky Lejno), Kromlau (lužickosrbsky Kromola) a město Lauta (lužickosrbsky Łuty) náležejí od roku 1990 k Sasku. Menší polská část je součástí Lubušského vojvodství. Centrem Dolní Lužice je Chotěbuz (německy Cottbus, dolnolužickosrbsky Chóśebuz, hornolužickosrbsky Choćebuz) v dnešním Braniborsku. V letech 1348–1635 byla Dolní Lužice součástí České koruny.

Dolní Lužice sousedí na jihu s Horní Lužicí, na východě se Slezskem, na severovýchodě s Lubušskem, na severu a severozápadě s vlastním Braniborskem, na západě s tou částí území bývalé provincie Sasko, která dnes náleží k Braniborsku.

Národností složení

V německé části žijí vedle převažujích Němců také menšinoví Lužičtí Srbové. Polská část je po odsunu Němců obývaná Poláky.

Odkazy

Literatura

BŘEZINA, Luděk. Dolní Lužice, úřad zemského fojta a stavy na podzim středověku (1458-1490). In: BOBKOVÁ, Lenka. Česká koruna na rozcestí. K dějinám Horní a Dolní Lužice a Dolního Slezska na přelomu středověku a raného novověku (1437-1526). Praha: Casablanca, 2010. ISBN 978-80-87292-10-5. S. 87–105.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Dolní Lužice na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Dolní Lužice ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.