Antonín Popp

Antonín Popp
Narození30. července 1850
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí10. června 1915 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánísochař, medailér a učitel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Popp (30. července 1850 Praha[1] – 10. června 1915 Praha[2][3]) byl český sochař, medailér a pedagog.

Život

Narodil se v Praze jako druhý z pěti synů sochaře a modeléra porcelánu Arnošta Poppa (1819–1883), přišlého z Koburgu, a jeho české manželky Aloisie, rozené Bartoníčkové.[4] Jeho starší bratr Karel Popp se stal fotografem.

Jeho díla bývají často zaměňována s otcovými, díky práci na společných zakázkách a shodné signatuře AP (jindy signoval APP). Vyučil se řemeslu v dílně svého otce, zároveň navštěvoval průmyslovou školu Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. Roku 1870 začal studovat kresbu na Akademii výtvarných umění v Praze, ale studia nedokončil. Podnikl studijní cesty do Mnichova a Vídně. Od novorenesančního stylu, v němž byl vyškolen, dospěl až k dekorativnímu stylu secese. Brzy si otevřel vlastní ateliér v Praze. Proslavila ho monumentální alegorická, historická a portrétní díla, jimiž se zúčastnil výzdoby veřejných budov, ponejvíce pražských, zejména Národního muzea (32 portrétních medailonů českých králů) a Národního divadla. Jako pedagog vyučoval modelování na České technice (ČVUT), kde roku 1896 dosáhl hodnosti docenta. Učil rovněž na UMPRUM v Praze. Byl jedním z nejproduktivnějších českých sochařů, který svou technickou zdatností předčil mnohé i známější autory.[5]

Zemřel roku 1915 a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Dílo

  • kamenné alegorické sochy Věda a Práce v nikách hlavního vchodu budovy ČVUT na Karlově náměstí v Praze (osazeny 1894)[6]
  • bronzové busty Františka Škroupa, Josefa Ressela, Pavla Josefa Šafaříka, hraběte F. A. Kolovrata Libštejnského, Františka Palackého a dalších v Národním muzeu v Praze (1892–1894)
  • reliéf Císař Rudolf II. v kruhu svých umělců a vědců, model pro Národní muzeum v Praze
  • reliéf Císař František Josef I. se zástupci čtyř stavů, model pro Národní muzeum v Praze, kamenný reliéf na budově Okresního domu ve Slaném vytvořil sochař Adolf Havel.
  • portrétní medailony českých králů Karla IV., Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., Ferdinanda V. a další na fasádě, Národní muzeum
  • alegorie Historie, Archeologie na průčelí a Géniové nesou českou královskou korunu na atice Národního muzea v Praze
  • sochy na průčelí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze
  • alegorické sousoší Svornost a Ušlechtilost s českým lvem na attice v průčelí Měšťanské besedy v Plzni, plastická výzdoba Velkého sálu téže budovy
  • část plastické výzdoby dvorany Městské spořitelny v Rytířské ulici 29 v Praze
  • tepaná plastika Génia se lvem na budově České národní banky (původně Živnostenské banky) v ulici Na příkopě v Praze
  • čtyři kamenné alegorické sochy v průčelí budovy Hypoteční banky Království českého na Senovážném náměstí v Praze (1890)
  • dvě bronzové sochy Viktorie (Niké) s pochodněmi v rukou na sloupech mostu Svatopluka Čecha v Praze
  • plastika rytíře na štítu radnice v Kladně
  • dva reliéfy dívčí hlavy v supraportě vchodu školy čp. 26 a vchodu radnice, reliéf dívky s kladivem na boční fasádě téže budovy; Krupkovo náměstí 4, v Praze 6 Bubenči (1905)
  • bronzové busty Josefa Kajetána Tyla a Václava Klimenta Klicpery pro foyer Národního divadla v Praze
  • náhrobky na Vyšehradském hřbitově (Rodina Škardova) a na Olšanském hřbitově

Galerie

Pozůstalost

  • Kolekce sádrových modelů jeho soch a reliéfů je uložena ve sbírce Lapidária Národního muzea v Praze.

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech
  3. Dle matriky zemřelých Královských Vinohrad zemřel Antonín Popp 8. června 1915 na Kr. Vinohradech čp. 955
  4. Pobytová přihláška rodiny[1]
  5. Dačevová R, a kol., 2012, s. 118-119
  6. Česká polytechnika - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl 2, N–Ž, ed. Anděla Horová. Praha Academia 1999, s. 633–634

Externí odkazy


Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech