Ženská národní rada

Ženská národní rada (ŽNR) (založena 1923 – úředně rozpuštěna 1942) byla vrcholná organizace ženského emancipačního hnutí v předmnichovském Československu. Sdružovala jednotlivé ženské spolky a koordinovala jejich činnost. Zakladatelkou ŽNR a její nejvýraznější vůdčí osobností byla česká politička, senátorka a novinářka Františka Plamínková.^[1] Byla nejen její zakladatelkou, ale i její předsedkyní až do roku 1942. Cílem ŽNR bylo faktické zrovnoprávnění žen s muži v zaměstnání jakož i ve společenském životě. Za protektorátu byla činnost ŽNR postupně omezována a její funkcionářky byly gestapem sledovány, perzekvovány, zatýkány^{[p 1]} a mnohdy i popravovány.^[3]

Historie

Už v první polovině 19. století byly na našem území patrné ženské emancipační tendence směřující k jejich hospodářskému osamostatnění cestou zrovnoprávnění žen v oblasti vzdělání a v oblasti uplatnění žen v zaměstnání. Americký klub dam a Ženský výrobní spolek český jsou toho dokladem.^[4]

1918 až 1920

Po vzniku první republiky vyvstala v ženském emancipačním hnutí navíc aktuální otázka rovnoprávnosti žen i v politické oblasti. Volební právo ženám a jejich politické zrovnoprávnění jim zaručila už ústava z roku 1920. Svou zásluhu na tom měl i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk.^[4]

Mezi válkami

Uvést zrovnoprávnění (zakotvené v ústavě z roku 1920) do běžného života a společenské praxe – to byl úkol pro emancipační ženské hnutí v meziválečném období. Za tímto účelem vznikla v roce 1923 Ženská národní rada (ŽNR). Kromě její zakladatelky Františky Plamínkové zde působila aktivní obhájkyně ženských práv a její přítelkyně Milada Horáková.^[4] Milada Horáková byla tehdejší významnou českou feministkou a klíčovou osobností ŽNR.^{[p 2]}

Po Mnichovu

Ženská národní rada patřila mezi první organizace, které se ihned v roce 1938 přihlásily k manifestu Věrni zůstaneme a poté se staly základními kameny ilegální odbojové organizace PVVZ.^[1]

S nástupem okupace se osudy mnoha žen, činných v ŽNR a především v politice, vyvinuly velmi dramaticky. Mnohé byly pronásledovány z rasových nebo politických důvodů (především komunistky nebo sociální demokratky), některé dokonce z obou současně. Ocitly se ve věznicích a koncentračních táborech, některé stihly emigrovat a jiné zemřely na popravištích.^{[1][p 3]}

Za protektorátu došlo k zákazu činnosti ŽNR a v roce 1942 k jejímu oficiálnímu rozpuštění.^{[p 4]}

Oblasti a formy působení

Program Ženské národní rady:^[4][1]

• Osvěta a rozšíření informovanosti o politických právech mezi ženami.
• Pořádání přednášek s cílem změnit veřejné mínění ohledně postavení žen ve společnosti.
• Hájení práv žen formou připomínkování zákonů.
• Poukazování na nerovnoprávnost v konkrétních oblastech života.
• Diskuze s významnými osobnostmi tehdejšího politického života.
• Spolupráce se zahraničními spolky (ŽNR byla členem resp. československou pobočkou Mezinárodní rady žen).
• Boj za práva učitelek (především aby se mohly vdát a přitom dál pokračovat v učitelském povolání).
• Boj za volební právo žen.
• Boj za rovnoprávnost žen s muži jak ve veřejném, tak v soukromém životě.

Výsledky práce

Během svého působení se ŽNR zasadila o:^[4]

• Značné změny v oblasti ženských práv.
• Zasadila se o reformu manželského práva (1919).^{[p 5]}
• ŽNR se snažila prosadit své návrhy do připravované revize jednotlivých částí občanského zákoníku – zejména o úpravě rodinného práva. Za tímto účelem spolek vytvořil Výbor pro reformu rodinného práva. V jeho čele stála Františka Plamínková, hlavní jednatelkou byla Milada Horáková. První ucelený materiál k revizi byl Ženskou národní radou formulován v roce 1925.^[1]
• Velká pozornost byla věnována problematice manželské rozluky. Členky ŽNR navrhovaly, aby na manželovi zůstala povinnost starat se o bývalou manželku (tedy aby z jeho pojištění dostávala důchod, zhruba odpovídající vdovskému). Otázka rodinného práva se setkala s mimořádným zájmem veřejnosti a byla tolik připomínkována, že se jeho revize vlekla až do poloviny třicátých let.^[1]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• PEŠÁKOVÁ, Kristýna. Ženské spolky jako cesta k ženskému vzdělávání [online]. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Ústav pedagogických věd, Bakalářská diplomová práce z oboru Sociální pedagogika a poradenství, 2006 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. 
• BUREŠOVÁ, Jana. NÁRODNĚ POLITICKÉ AKTIVITY ČESKÝCH ŽENSKÝCH POKROKOVÝCH SPOLKŮ V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ [online]. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS, FACULTAS PHILOSOPHICA HISTORICA, 2002 [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-10-27. 

Související články

• Františka Plamínková
• Milada Horáková
• Anna Pollertová
• Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ)

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ženská národní rada na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ženská národní rada

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.